Čtyři takové prodejny a k tomu navíc ještě dvě prodejny Esa, ve kterých se však daly nakoupit zahraniční potraviny nebo luxusní české zboží za koruny, byly za socialismu v Karlových Varech. Stávaly před nimi dlouhé fronty. Podobnou prodejnu měli i v Sokolově,v Chebu se dalo občas nakoupit zboží z ciziny v novém Prioru.

Mnoho lidí si ještě pamatuje na voňavou atmosféru, jaká v obchodech s luxusem panovala. Prostředí bylo lákavé, ale ne vždy přívětivé. „Prodavačky hned poznaly, kdo si našetřil těch pár bonů, aby si jednou za čas mohl koupit něco lepšího, a dívaly se na něj přezíravě,“ vzpomíná pětačtyřicetiletá Karlovaračka Kateřina Krausová. Ve čtyřech karlovarských Tuzexech se dalo pořídit oblečení, potraviny, parfumerie, hračky, sportovní vybavení a tolik žádoucí elektronika. Tuzex s oděvy byl na Vítězné ulici naproti dnešnímu Lidlu, s potravinami na Nové Louce, parfumerie byla v rohovém domě na Staré Louce pod Keglewiczovým křížem a pro hračky a elektroniku ze Západu se chodilo do Lázeňské ulice.

„Pár bonů nějak naše rodina vždy získala. Šetřili jsme si je, a pak jsme za ně šli koupit opravdové džíny. Museli jsme si na ně vždy vystát frontu,“ vypráví Kateřina Krausová. „Vzpomínám na časy, kdy naše maminka řekla, že se jdeme projít na kolonádu, tím myslela lázeňské centrum. A my se téměř vždy zastavili v Tuzexu s parfumerií. Krásně nám to tam vonělo, taková vůně jinde v té době nebyla. Už jen koukat na tuhá mýdla západních značek v krabičkách, dnes v podstatě naprosto obyčejná, pro nás byl zážitek. Někdy jsme si nějaké koupili. Trvalo dlouho, než jsme ho dali do koupelny, protože jsme si ho nejdříve strčili do skříně s oblečením, aby nám ji provonělo. A tu prázdnou krabičku jsme tak pak také dávali, protože stále voněla,“ říká pamětnice.

Pro děti byla velkým zážitkem návštěva Tuzexu s hračkami. Police byly plné, i tam to vonělo, ale novotou. Obzvláště v době monchichi mánie mohly české děti bez bonů jen tiše zírat na různé varianty opiček s dudlíkem, které v obchodech nebyly k sehnání.

„Málokterá prodavačka byla ale příjemná. Hlavně ty v parfumerii se chovaly k obyčejným lidem pohrdavě,“ konstatuje Karlovaračka. „Můj taťka mi vyprávěl jednu svou návštěvu v Tuzexu. Chtěl koupit kolekci k Mikuláši a měl na to pár bonů. Stál tam tak skromně ve frontě, kde zrovna prodavačka obsluhovala jednoho z někdejších karlovarských pohlavárů. Byla samá poklona, on nakupoval a nakupoval, a nakonec mu řekla: To je škoda, že jste nepřišel včera pane řediteli, my jsme měli akorát uzávěrku a nestihli jsme normu,“ říká žena.

Chebský Prior vzali lidé útokem už při jeho otevření 1. prosince 1986. V suterénu byla samoobsluha potravin, buffet a záchodky. V přízemí prodejna elektroniky, drogerie, papírnictví, hračky a domácí potřeby. První patro bylo vyhrazeno textilu. Posledním vylepšením bylo v květnu 1988 otevření terasy s rychlým občerstvením. Terasa byla přístupná z ulic Obrněné brigády a Šlikovy.

„Pracovala jsem dole v potravinách.Vzpomínám si na skvělého šéfa a úžasnou partu. A vlastně i na zákazníky, spoustu z nich už jsme znali osobně. Vždycky byl čas prohodit pár hezkých slov. Dnes už to ve většině obchodů není. Doba nás semlela,“ uvádí Blanka Volfová z Chebu.

Potraviny v suterénu zůstaly i několik let po sametové revoluci, nyní je místo nich drogerie, prodej moto zboží a obchod s oděvy. V přízemí je supermarket a v patrech galanterie, prodejna oděvů či obchod s dětským zbožím.

Ilustrační foto.
Silnice hlídalo dvacet policistů