Trocha čísel na začátek: Údržba silnic Karlovarského kraje má v zimních měsících na starost úklid více než 2 064 kilometrů silnic všech tříd v Karlovarském kraji. Že si pod tímto číslem nedokážete nic představit? Tak jinak: „Je to, jako byste v Karlových Varech sedli do auta, dojeli nejkratší možnou cestou do Paříže před Notre Dame, chvilku obdivovali krásu tohoto kostela a pak jeli zpět. A ještě by vám zbylo 160 kilometrů na nějaké to popojíždění mimo naplánovanou trasu,” přiblížil rozsah úseků zimní údržby Jaroslav Fiala, předseda představenstva společnosti. Silničáři musejí vyjíždět dnem i nocí, v pátky i svátky. A tak si ani o svátcích klidu a pohody mnoho pohody a klidu neužijí. Jedno takové brzce ranní kolečko po Krušných horách absolvoval s jedním z nich i redaktor Deníku.

Sám si naložím, sám si vysypu
Martin Kutěj pracuje pro krajskou údržbu silnic už 32. rokem. Samozřejmě celoročně. Zimní měsíce ovšem patří k nejnáročnějším. Když jsme se 26. prosince v šest hodin ráno potkali u skladu soli v Dolním Žďáru, zrovna na korbu náklaďáku nakládal denní porci posypového materiálu. „Sám si naložím, sám si také vysypu,” komentoval svou každodenní činnost Kutěj. Nástavba tatry přitom spolyká devět tun soli a 1 500 litrů chloridu. „Kdybych sypal nepřetržitě, byla by po takových 70 až 80 kilometrech prázdná. Když je extrémní den, najedu po horách i 300 kilometrů. Na nakládce jsem tak docela často,” vysvětlil.

K silničářům nastoupil Martin Kutěj na jaře roku 1980. „Za komunistů byly zimy tuhé,” řekl. Nejčastěji vzpomíná na silvestrovskou noc mezi roky 1978 - 79. „To jsem sice ještě u silničářů nedělal, ale pamětníci mi dají za pravdu, že se na ni zapomenout nedá,” zavzpomínal. V čem byla výjimečná? Do půlnoci bylo deset stupňů nad nulou. Po půlnoci začala teplota klesat až na minus 25 stupňů. „To byl mazec. Auta normálně přimrzala k zemi,” potvrdil.
Taková kalamita nás 26. prosince naštěstí nepotkala. „Na horách budeme asi zbyteční. Je tam stejné teplo jako tady,” předpovídal řidič předtím, než jsme vyrazili. Teplota se přitom v šest hodin ráno pohybovala asi dva stupně nad nulou. Ve vyšších polohách klesla na nulu. „Je lepší to trochu prosolit. Včera pršelo, takže voda sůl spláchla,” nahlas uvažoval řidič. Co v podání silničářů znamená „trochu” prosolit? Toho rána jsme ujeli přibližně 17 kilometrů. Za tu dobu zmizela z korby poctivá tuna soli. A pak že trochu…

Štědrý den
Počasí ovšem nebylo přes vánoční svátky vůči silničářům takto ohleduplné bez přestávky. Konkrétně na Štědrý den ukázalo, že umí být skutečně krušné.
Ještě ve čtyři hodiny ráno mě silničáři informovali: „Je moc teplo, ráno vyjíždět nebudeme.” Odpoledne bylo vše jinak. „Asi ve dvě hodiny začalo sněžit. Chumelenice byla tak hustá, že byl zavřený úsek z Božího Daru na Neklid. Nemělo cenu tam vůbec jezdit, nebylo nic vidět,” přiblížil záludnost vánočního počasí Martin Kutěj.
Toho dne byl společně s dalšími kolegy v celém regionu na nohou od dvou odpoledne do osmé hodiny večerní. „Za tu dobu jsem celkem třikrát nakládal sůl,” dokumentoval náročnost štědrovečerního zásahu.

„Kolegové” řidiči
Počasí dokáže silničářům pořádně zamotat hlavu. Ještě větší problémy jim ovšem často dělají sami lidé. „Někdy mám pocit, že jsou jako kobyly s klapkami na očích. Já jedu a víc mě nezajímá. Někdy mám chuť natočit si vše na video a večer si to pustit. To by byla komedie. Asi před týdnem jsem hodinu stál u radnice v Jáchymově. Nějaký řidič se tam hrabal do kopce a za ním se tvořila kolona. A on se furt hrabal místo toho, aby couvnul o tři metry níž, aby mohli ostatní projet,” zavzpomínal Kutěj.

Další problémy dělají údržbářům zaparkovaná auta. Jejich majitelé je odstaví tak, že kolem nich sotva projedou osobní vozy. Ale neuvědomují si, že radlice pluhu je téměř tři a půl metru široká. „Když pak někoho takového vytáhnou v šest hodin ráno z pelechu, ještě se rozčiluje,” posteskl si řidič.
Setkal se Martin Kutěj někdy s tím, že by mu přímo v terénu řidiči nadávali? „Zatím ne. A na uštěpačné poznámky u piva jsem zvyklý. Pouštím je jedním uchem dovnitř a druhým ven. Jinak bych se z toho zbláznil,” odpověděl. Nevděk ovšem světu vládne, s čímž se setkal i on. „Asi před týdnem zůstal nad Jáchymovem viset porouchaný auťák. Minimálně desetkrát jsem kolem něj projel, abych se potom večer ve zprávách dozvěděl, že za celou dobu, co tam stál, viděl jeho řidič jediný sypač,” dokumentoval přístup veřejnosti k zimní údržbě řidič náklaďáku.

Klidná služba
Žádný z výše popsaných problémů nás naštěstí v pondělí ráno nepotkal. Cesta do Krušných hor trvala asi hodinu. Martin Kutěj dojel se svým sypačem na křižovatku pod Klínovcem. „Odtud dál na sever to mají na starosti Ústečáci z Kovářské,” vysvětlil v okamžiku, kdy se pod nejvyšším vrcholem Krušných hor otáčel. „Jestli dá počasí, pojedu zase až večer,” dodal ve chvíli, kdy jsme se loučili u skladu soli v Dolním Žďáru.