Volební lídři. Kandidují do parlamentních voleb. Stojí na náměstí, rozdávají nám plakáty, z hrdel jim zurčí volební hesla, sliby, nabízejí řešení a skvělou budoucnost. Jsou ale také lidé, kteří mají vlastní rodiny a problémy jako my.

My jsme volebním lídrům proto položili několik otázek:

1) Jaká byla vaše dosavadní kariéra? Která zaměstnání jste vystřídal(a)? Kolik je vám let? Pokud byste ve volbách neuspěl(a), čemu byste se v budoucnu věnoval(a)?

2) Která kniha vám nikdy nechybí na nočním stolku, ke které se rád(a) vracíte?

3) Jaké je vaše oblíbené jídlo a kterým rádi pohostíte své přátele? Máte recept?

4) Kolik jazyků ovládáte?

5) Sportujete? Jak si nejvíce odpočinete a jak relaxujete? Kdy jste naposledy absolvoval lázeňskou péči a kde? Jsme přece jenom krajem lázní…

6) Dokážete si představit, jak bude vypadat Karlovarský kraj za dvacet let? V reálu, ne jaký by měl být podle vás…

Pavel Hojda (KSČM), poslanec

Pavel Hojda, lídr KSČM

1. Je mi 60 let. Po absolvování ZDŠ jsem se vyučil automechanikem a nastoupil do zaměstnání u ČSAD Cheb jako automechanik a po cca 2 měsících jako autoelektrikář. Po dvou letech jsem využil možnosti si dodělat úplné středoškolské vzdělání s maturitou a hned poté jsem se přihlásil ke studiu na VŠSE v Plzni, Fakulta strojní, specializace ekonomika a řízení strojírenské výroby. Po studiích jsem nastoupil zpět do ČSAD v Chebu, kde jsem absolvoval postupně všechna pracovní zařazení od technika závodu přes provozního mistra, dopravního dispečera, vedoucího kolony až po vedoucího provozovny ČSAD v Chebu. V r. 1984 jsem dostal nabídku pracovat v krajském podniku Drobné zboží Cheb, nejprve jako vedoucí technického odboru a později jako technický náměstek. Po roce 1990 jsem vstoupil do KSČM (od r. 1975 jsem byl řadovým členem KSČ). Protože jsem vstoupil do KSČM, byly moje místo technického náměstka a celý technický úsek účelově zrušeny. Absolvoval jsem několik výběrových řízení, ale hlavním problémem byla moje angažovanost v KSČM. Proto jsem se rozhodl hledat si zaměstnání v Německu. Tam jsem se bez problému uplatnil jako automechanik, autoelektrikář u soukromé firmy ve Valdeku. Po roce 1993 jsem dostal nabídku menšinového akcionáře firmy LATEC, a.s., Cheb, zda bych je nezastupoval ve správní radě, a současně byl zaměstnán jako vedoucí kontrolor. Po cca 3 měsících jsem upozornil menšinového akcionáře (Stavomat Cheb), že většinový akcionář, spolumajitel z Rakouska, firmu postupně „tuneluje" a firma nebude schopna dostát svým závazkům vůči bankám. Bohužel to, na co jsem upozornil, se také stalo v průběhu několika měsíců. Protože jsem byl nepřetržitě od r. 1980 nejprve poslancem města Chebu a po r. 1990 i zastupitelem města Chebu a členem městské rady, byl jsem po odchodu z firmy LATEC uvolněným funkcionářem rady města. V roce 1995 jsem dostal nabídku od majitele soukromé firmy EURON, s.r.o., Cheb a pracoval jsem jako ředitel a jednatel firmy. V roce 1997 jsem na žádost vedení města přestoupil jako ředitel a jednatel firmy TEREA Cheb a po zvolení do PSP ČR v roce 1998 jsem postupně ukončil činnost jako ředitel a v r. 1999 i jako jednatel firmy. Až do srpna 2013 jsem byl poslancem PSP ČR.

V případě, že bych neuspěl ve stávajících volbách, rád bych se věnoval takové práci, ve které bych uplatnil své zkušenosti a kvalifikaci. V současné době jsem nejednal o mém případném dalším uplatnění.

2. Již od studentských let jsem nikdy nevyužil možnost číst si v posteli před spaním. Zpravidla mám denní program tak zaplněný, že si jdu do postele opravdu odpočinout a spát. Pokud mám čas na knihu, velmi rád si přečtu knihy o přírodě, a to zejména přírodě našeho západního příhraničí. Naposledy jsem četl trilogii od mistra vyobrazení fauny a flóry našeho západního příhraničí, spisovatele Václava Berana z Chebu.

3. Jen pro zajímavost, od svých 7 let do 15 let jsem coby nejstarší ze sourozenců byl pověřen vařením jídla v době, kdy naše matka (samoživitelka) byla na dvanáctihodinových směnách jako zdravotní sestra. Myslím, že mi to celkem šlo, protože mladší sestry neprotestovaly, že by jim nechutnalo. Mým nejoblíbenějším jídlem byla a je svíčková na smetaně. Úplně nejlepší ale se zvěřinou. Musím upřímně rovněž přiznat, že od svých 15 let jsem již na vaření ani nesáhl a zvládnu bez problémů si připravit snídani, případně jednoduchá jídla. Vaření, protože jsem to měl jako povinnost ve svém mládí, není rozhodně mým koníčkem, a proto ani neuvedu recept. Asi by nebylo poctivé, abych jej opsal z nějaké kuchařky.

4. Od základní školy jsem se učil rusky. Poté na střední a vysoké škole rusky a německy. V současné době se jako samouk a zejména při svých zahraničních misích (jako člen stálé delegace OBSE monitoruji volby v zahraničí) se pokouším o angličtinu. Samozřejmě se dohovořím bez problémů slovensky to snad ale každý starší občan ČR.

5. Ano, sportuji. Sport je mým velkým koníčkem od mládí. Hrával jsem závodně stolní tenis, badminton, košíkovou, volejbal a kopanou. U kopané jsem zůstal, a když to čas a kondice dovolí, ještě si zahraji soutěžní utkání za tým, který jsem spoluzakládal ve Starém Hrozňatově. Bohužel po zvolení do PSP ČR toho času nebylo nazbyt a nyní ve volební kampani už vůbec ne.

Nejvíce si odpočinu právě při jakémkoliv sportu, tedy i běhání. Potřebuji totiž nejvíce relaxaci od psychického vypětí spojeného s politickou angažovaností. Musím říci, že právě sportovní vyžití je tou nejlepší relaxací.

Musím se přiznat, že ač jsme krajem lázní, nikdy jsem nevyužil lázeňskou péči. Snad někdy v budoucnu, pokud nebude pokračovat trend, který nastolila předchozí vláda tedy praktická likvidace lázeňské péče pro tuzemské pacienty, budu moci naší vyhlášené lázeňské péče využít.

6) Nedokážu si nyní představit, jak bude kraj za 20 let vypadat. Přál bych si, aby ještě více byla ochráněna příroda tohoto unikátního koutu ČR. Rovněž bych si přál, aby pokračovala započatá sanace území po těžbě na Sokolovsku a nastoupený trend ve spolupráci Sokolovské uhelné a Karlovarského kraje právě při obnově tohoto těžbou postiženého území zdárně pokračoval. Rozhodně je nutné změnit přístup státu k našemu největšímu bohatství a to je lázeňství. V neposlední řadě si přeji, aby se opět podařilo vzkřísit možnosti zaměstnání obyvatel v lehkém průmyslu, který byl v příhraničí tradiční, a nezaměstnanost v kapitalistickém systému byla na přijatelné úrovni, tj. na cca 2 až 2,5 procentech. Snad poslední důležité přání, aby se do kraje vraceli opět vzdělaní lidé a pomohli pozvednout i ekonomickou důležitost tohoto koutu ČR.

Pavel P. Ries

Pavel P. Ries, lídr Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury

Má dosavadní kariéra byla pestrá, a to i co do vystřídání zaměstnání za dobu, kdy jsem se dostal do adolescentního věku. Vzhledem k tomu, že tu chci být tak do 300 let, tak mými současnými 61 lety se právě vracím k oné adolescenci.

Vyučil jsem se v letech 1967 1970 pro tehdejší Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov (dnes Sokolovská hnědouhelná) na jejich učilišti v Sokolově pro profesi elektromontér rozvodných zařízení. (Denní studium na střední škole mi bylo zapovězeno pro politicky trestaného otce rehabilitován posmrtně po roce 1989.) Praxi elektrikáře jsem začal provádět v kombinátu pro zpracování hnědého uhlí ve Vřesové. Hned po vyučení jsem začal studovat na večerní SPŠ strojní v Ostrově, v pobočce v Karlových Varech, a to obor radiotechnický. Po tříletém studiu, kdy jsem získal střední odborné vzdělání, jsem byl přijat jako zvukař do Československého rozhlasu, do studia v Karlových Varech. Po necelém roce mi bylo sděleno, že pro minulost mého otce nemohu být v rozhlase zaměstnán, a dostal jsem výpověď (normalizace přituhovala). Pomohlo mi odborné učiliště v Sokolově, ano, to, kde jsem se vyučil, a byl jsem zde přijat na místo mistra odborného výcviku. Při tomto zaměstnání jsem dostudoval SPŠ s maturitou.

V Karlových Varech jsem také absolvoval dvouletou tzv. Lidovou akademii, kde jsem se poprvé začal angažovat na poli amatérského filmu, což později přerostlo až do mojí současné profese. Projekce amatérského filmu karlovarské skupiny v Thermalu v 70. a 80. letech byly pověstné.

V roce 1985 jsem přešel do Prahy na SPŠ strojní, která měla kompletně vybavené TV studio, a zde jsem se začal věnovat realizaci školních výukových filmů. Po roce 1989 jsem se vzdělávacím dokumentům začal věnovat již profesionálně ještě pod MŠMT a od r. 1998 až dosud jsem režisérem dokumentu na volné noze. Do kraje, kde jsem strávil 2/3 života, se neustále vracím i ve své profesi a v různých dokumentech kraj propaguji. Mnohé byly oceněny i na mezinárodních festivalech.

Vedle profese, která mne živí, se věnuji již řadu let ochraně kulturního dědictví. Mám tu čest stát v popředí památkové asociace, coby její prezident. Tento můj zájem mne opět přivedl na Karlovarsko. Boj této asociace o záchranu lázní Kyselka je myslím dostatečně známý, a to také díky Karlovarskému deníku. No a pokud bych ve volbách neuspěl, budu dělat to, co dosud TV dokumenty a ochranu kulturního dědictví. 2. Ze všeho nejraději čtu životopisy různých velkých osobností. Vracet se nemám mnoho času, neboť právě o historických osobnostech rád točím dokumenty a to vyžaduje vždy poměrně dlouhé studium materiálů. Takže na nočním stolku mi nyní, a to už honě dlouho, leží skvělá historická studie pana Žemličky Přemysl Otakar II., král na rozhraní věků, kterýžto dokument mám roztočený.

3. Nemám oblíbené jídlo. V této oblasti jsem naprostý antigurmán a na jídlo mnou připravené bych si nikdy nedovolil přátele pozvat. Zvládnu uvařit tak kafe a osmažit vajíčka. Přesto je pozvat lze, protože o hosty se vždy skvěle umí postarat moje žena. Za to jí děkuji, je to už 26 let, co jsme spolu.

4. Bohužel v tomto směru jsem typické dítě socialistického školství, které umí číst azbuku, trochu rozumí ruštině, mluvit je horší. Na jazyky jsem absolutní antitalent.

5. Se sportem je to u mne jako u Churchilla, kterého se jednou novináři ptali, jak to dělá, že se ve svém věku těší tak dobrému zdraví? „Nikdy jsem nesportoval," odpověděl žoviálně při labužnickém potáhnutí z doutníku a sklence dobré whisky.

Lázeňskou péči jsem zatím nepotřeboval při mém dobrém zdraví skrzeva nesportování, ale patřím asi ke čtyřem lidem, které znám, co objeli všechny lázně mající lázeňský léčebný statut v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Jedním z nich je i zdejší známý historik Stanislav Burachovič.

6. Ustoupí těžba uhlí, anebo úplně zmizí, krajina bude rekultivována a Sokolovská hnědouhelná se změní třeba na Sokolovskou rekreační a Wellness, což přejde krásně do páru s lázeňstvím a turistikou a obě tato odvětví se nebývale rozvinou. Bude konečně dostavěna R6. Příval turistů a lázeňských hostů hlavně z Číny pak bude kraj velmi dobře živit a to bude mít za následek mnoho pracovních míst ve službách a nebývale se rozvine i výroba porcelánu. Zásob kaolinu je v kraji více než zásob uhlí a porcelán odtud budou vozit v takovém množství, že porcelánky nebudou stačit vyrábět, a doma budou po návratu někteří zkoumat, jak udělat tak kvalitní porcelán, který kdysi dali světu právě oni, ale dnes už ho tak dobře jako my vyrábět neumí. Samozřejmě že zkoumat budou marně, protože zlaté české ručičky těmi čínskými nenahradíte.