Mysleli jsme si, že nás to nebude bavit, ale opak byl pravdou. Na videu jsme se zájmem zhlédli vyprávění slepého pána, jeho poznatky a vychytávky v životě, které my „vidící“ ani nevnímáme nebo bereme jako samozřejmost (např. vyznačení silnic, chodníků, přechodů apod.)

Vyzkoušeli jsme si různé aktivity poslepu, učili se dorozumívat brailovým písmem a nebylo to opravdu nic jednoduchého. Vydrželi jsme nejdéle jednu vyučovací hodinu se zavřenýma očima a pak už to bylo velmi vyčerpávající. I když jsme si vzájemně pomáhali, nedalo se dlouho mít zavřené oči.

Zkusili jsme se pohybovat i venku, přecházení přes přechod se slepeckou holí, chůzi v parku ve dvojicích, ve skupinách, ale bylo to náročné. Opravdu jsme si uvědomili, jak je třeba si vážit každého občana, který má oslabený některý smyslový orgán a že to nemají zrakově postižení lidé vůbec jednoduché. Velmi děkujeme za ochotně zapůjčené pomůcky Tyflocentru KV.

Alena Linhartová