Velká sláva se konala v sobotu v Dolním Dražově na Karlovarsku. Dolnodražovský okrašlovací spolek, jehož jedním ze zakladatelů je i herec Ondřej Pavelka, tam totiž za přítomnosti místních odhalil obnovenou zvoničku. Ta tam stála ještě po druhé světové válce, ale nakonec byla zrušená stejně jako mnoho dalších věcí v Dražově po odsunu Němců. „Dokonce se našel i původní zvon, který má na sobě vyrytý rok 1869. Kde byl? Měl ho schovaný ve stodole soused, který až teď vysvětlil proč. Chtěl ho zachránit a vydat ho jen v okamžiku, až přijde někdo, kdo to bude myslet se zvoničkou skutečně vážně,“ vyprávěl letos v červnu další člen spolku Antonín Šnajdr.

Ze zvoničky se zachovalo i dřevo a zvon byl ve výborném stavu, nechybělo mu ani srdce. Slavnostního opětovného rozezvonění se zúčastnil i farář Štěpán Romuald Rob, který do Dražova přijel na svém motocyklu. Zvoničce požehnal. "Srdce zvonu se musí ukovat. Nemá být ani tvrdé, ani měkké. Přeji tedy i vám, abyste měli srdce tak akorát," prohlásil farář.

Pak se Dolnodražovští přesunuli o kousek dál, kde spolek už vloni obnovil někdejší studánku. I ta se dočkala svého požehnání a dokonce i sochy Jana Nepomuckého. Dřevěnou sochu vytesal kamarád a kolega Ondřeje Pavelky David Prachař. Známý umělec oba slavnostní okamžiky zároveň dokumentoval. "Jsme kolegové z divadla. A když jsem se Davidovi zmínil, co v Dražově dělám, nabídl mi, že ke studánce udělá sochu," vysvětloval Ondřej Pavelka, který přede všemi slíbil, že Prachař bude jmenován čestným občanem Dolního Dražova. "Bude mít povolení, že když u někoho zdejšího zaklepe na dveře, dostane tři deci minerální vody a krajíc chleba," navrhl v žertu Pavelka a kolega ho doplnil: "A taky deci vína."

David Prachař před slavnostním odhalením své sochy vyprávěl, proč se rozhodl Dražovu také pomoci. "Když mi Ondřej povídal, jak tu čistí studánku, tak jsem zbystřil, protože když muž začne po šedesátce čistit studánku, tak to něco znamená. A já jsem se nad tím zamyslel a řekl si, že to je nespravedlivé, protože až jednou Ondra přijde do Očistce a řekne, že čistil studánku, tak ho pustí do Nebe. A já si řekl, že v tom Očistci taky nechci zůstat a že když udělám sochu Jana Nepomuckého, tak mi to také pomůže. My jsme jezdívali na chatu do Českosaského Švýcarska a můj otec vždycky v Medonosích přibrzdil, na mostu stál Jan Nepomucký a otec mu salutoval. Jednou nezasalutoval, a my jsme píchli," svěřil se herec.

Na soše pracoval během dlouhého covidového volna asi čtyři týdny. "Je z lipového dřeva. Už dopředu jsem věděl, že to bude právě Jan Nepomucký," konstatoval.

Dolnodražovští nadšenci spolu drží už řadu let. Společně za pomoci obce například vybudovali v místní zastávce klubovnu, kde spřádají plány, které následně realizují. Od začátku roku mají oficiální statut spolku. Ondřej Pavelka má k Dolnímu Dražovu hluboký vztah. Má tam chalupu, na kterou jezdí už od dětství. Jak sám říká, tady je jeho domov. „Myšlenka obnovovat věci, které tu kdysi fungovaly, přišla už hodně dávno, už tak před dvaceti lety. Je pěkné, že se řeči u piva postupně začínají realizovat. Chtěli jsme obnovit ráz vesnice. Navíc to lidi ohromně spojuje. Nic nás nežene, a ještě nás to baví,“ uvedl letos před prázdninami známý herec, který si pamatuje, jak jako šestiletý přišel do Dražova s rodiči. „Tehdy nám obecní úřad nabízel asi deset volných domů. My si vybrali tento, který je starý asi dvě stě let. Kdysi to byl mlýn, pak hájovna,“ uzavřel.