Jsme ochotni platit za dobré služby, než určuje ceník?Ato přes to, že nám to nikdo nenařizuje? Jak kdy. „Pokud jsem spokojená s kvalitou jídla a ochotou obsluhujícího personálu, pak proč ne,“ uvedla Karlovaračka Alena Vrbecká. „Personál by ale neměl být příliš vtíravý. Pokud mě obtěžuje, pak už tu restauraci nenavštívím,“ dodala důrazně. Lidé si ovšem zvykli spropitné přičíst k útratě v restauraci. Je to pro ně samozřejmost. Ano, ale jenom tehdy, když mi služby vyhovují a jsou na úrovni,“ uvedl RomanPelant.

A jak se k tuzéru staví karlovarští majitelé restaurací nebo obsluhující personál? V kavárně Perla nám Martina Pálová řekla, že výše spropitného se liší v každé věkové skupině zákazníků. ,,Nejmenší spropitné dostanu od důchodců a od studentů,“ říká a dodává: ,, Nejvíc nám zase nechávají Rusové nebo Arabové, ale není to pravidlem. Každý dá tolik, kolik uzná za vhodné. Jednou jsem od štědrého zákazníka dostala přes sto korun.“ V restauraci Retro si zaměstnankyně na výši spropitného nestěžuje. ,, Zákazníci dýška dávají.

Ve výjimečných případech nedostanu nic, ale to opravdu jen zřídka. Největší tuzér, který jsem kdy dostala, bylo 500 korun, ale myslím, že tak přející host je jeden z milionu, takže jsem měla obrovské štěstí.“ usmívá se. Martin Karel z restaurace Parlament říká, že zákazníci na bonton pamatují. Dostane od nich spropitné většinou v hodnotě deseti procent z ceny. „Největší dýško dostanu od lidí středního věku, kteří si sami vydělávají. Myslím, že je to tím, že vědí o čem to je,“ tvrdí. Hodnotu největšího tuzéru, který dostal, odhaduje na sto korun, ale kolik to bylo přesně, to si už nevzpomíná. Zda majitelé hospod zákazníky nepodvádějí, to hodnotí Česká obchodní inspekce. A zda mají živnostenské oprávnění, to zase živnostenský odbor karlovarské radnice.