Do České republiky přišel během války v Jugoslávii v roce 1995, aby se vyhnul násilí. Nevyšlo to.

„Gjon Perdedaj v roce 2000 pracoval jako číšník v pražské restauraci. Když odnášel odpadky, uviděl muže, jak se snaží oloupit pomocí nože 86 letou stařenku. Nedalo mu to a přispěchal na pomoc," nastínil začátek hrdinného příběhu advokát Ronald Němec.

Lupič mu během souboje pořezává krční tepnu a uniká. Perdedaj ještě netuší, že ho tento okamžik poznamená na celý život. „Můj klient kvůli zranění nemůže mluvit, má ochrnutou ruku a při chůzi musí používat francouzskou hůl," popisuje zdravotní stav Němec.

Hlavní problém přichází s tím, že v době napadení dlužil jako živnostník na pojištění u VZP 8 300 korun. Tato částka vzrostla i díky jeho hospitalizaci v nemocnici, kde ležel v kómatu.

„Když opustil nemocnici nevěděl, jako cizinec co dělat. V tu chvíli mu měla být přidělena sociální pracovnice, která by mu pomohla," dodal Němec.

Především kvůli neschopnosti mluvit si nemohl vyřídit dávky, na které měl nárok od státu. Proto se jej ujali jeho dva bratři z Karlových Varů, kteří se o něj starali, než se případu ujal právník Roland Němec.

Mezitím mu dluh u VZP nadále rostl a v roce 2008 mu pojišťovna v rámci soudního rozhodnutí uložila zaplatit dluh už ve výši 190 000 korun. Lidově řečeno, měly mu být strhávány všechny finanční prostředky, které vlastnil. „Jelikož však můj klient žádný majetek nemá, byl tento příkaz až v roce 2013 zrušen," prohlásil Němec.

Až v prosinci minulého roku mu byl přiznán invalidní důchod ve výši 3 107 korun. Zpětně mu však byly vyplaceny jen dva měsíce.

„Následně jsem zažádal pro svého klienta i o dávky v hmotné nouzi, která činí 3000 korun. Tu jsme opravdu dostali, ale jen na jeden měsíc," dodává Němec.

Proč jen jeden měsíc? „Založil jsem Perdedajovi transparentní účet u banky, kde lidé, kterým nebyl lhostejný jeho příběh, mohli pomoci. Za tři měsíce se zde sešlo téměř půl milionu korun," konstatoval Němec.

Místo vytouženého happyendu však přichází vystřízlivění. Do příběhu zasahuje úřad práce, který po měsíci vyplácení utne přívod peněz. Komentuje to tím, že je Gjon Perdedaj bohatý a vlastně nic nepotřebuje.

„Z peněz jsme přitom uhradili dluh u VZP, který se i díky částečnému prominutí zmenšil," řekl Němec. Úřad práce kontruje tím, že pokud by byly darované peníze pouze na léčbu, mohl by si je nechat.

„Můj klient si po celých 12 let nemohl nic koupit, ani oblečení či zmrzlinu. Přitom mu stát nedal ani korunu. Tento člověk je hrdina, který se nebál a zastal se jiného člověka. Jako český občan se za tento stát a jeho přístup stydím," zhodnotil Němec.

Komentář redaktora Karlovarského deníku Petra Tomana:

Být hrdina dneska není módní styl

Nedávno obletěl republikou případ z Jesenicka, kdy uprostřed obchodního centra celé dvě minuty lidé přihlíželi brutálnímu útoku na muže. Druhý den najednou řešíte a píšete o muži, který se zastal 86leté paní, a přitom se z následků svého činu už nikdy nedostane. Řeč je samozřejmě o Gjonu Perdedajovi, který místo toho, aby mu stát za jeho hrdinský čin alespoň zabezpečil klidný zbytek života, spíše podráží už tak chatrné zdraví. Celých dvanáct let žil díky pomoci svých bratrů, kteří se o něj starali. Najednou se lidé, kterým jeho čin nebyl lhostejný, spojili a vytvořili pro něj sbírku. Když se tak z něj během tří měsíců stal půlmilionář, řekl úřad práce, že je bohatý a celé tři tisíce pro lidi v hmotné nouzi si tak nezaslouží…

Trošku mi to připomíná období, kdy se vrátili hrdinní piloti z R.A.F., kteří nikdy nevzdali svůj boj o naši republiku a chtěli bojovat za svobodu. Vydrželo to jen pár let, než se z hrdinů stali vězni. Pokud tedy počítám dobře tuto rovnici. Když se postavím za slabšího, dostanu se buď do vězení, nebo skončím s chatrným zdravím a budu doufat, že se za mě rodina postaví. Opravdu jsme dnes tak bezcitní a tajně doufáme v to, že se odněkud vynoří hrdina ve vlajícím plášti? Pokud tomu věříte, tak prosím, vypněte televizi a začněme se chovat jako lidé.