Starosta Ivan Stefan už nechce přihlížet neustálému ničení hřišť a zahrádek, a tak nabízí finanční odměnu pět set korun za každého zastřeleného divočáka. Sám říká, že mu nic jiného ani nezbývá. Myslivci, kteří se o honitbu starají, prý podle něj nemají zájem problém řešit a prasata nechtějí střílet. Jelikož revír patří Sokolovské uhelné, napsal starosta dopis jejímu generálnímu řediteli, aby myslivce přiměl k práci.

„Hospodář revíru mi vykládá, co všechno se nesmí dělat a proč prasata střílet nejde. To nám ale nepomůže. Já už jsem z toho opravdu zoufalý, lidé mě zastavují a ptají se, co na ty divočáky vymyslíme. Proto jsme také nabídli peněžní odměnu, abychom myslivce trochu motivovali,“ prohlásil Stefan.

Tento týden prasata dokonale rozryla dětské hřiště. Navíc se pouštějí dál do středu obce. „Jsou už opravdu jako armáda a nezaleknou se ničeho. Na překonání plotů mají nacvičenou techniku, stará jde, rypákem ho nadzvedne a mladí podlezou. Pokud je pletivo starší, tak ho jednoduše prorazí. Skutečně nechápu, proč nejdou na pole, ale k nám a vybírají si posekané trávníky,“ diví se starosta.

Kvůli řádění divočáků obec přichází o peníze. Například zesílení plotu kolem nového fotbalového hřiště bude radnici stát 500 tisíc korun navíc. U starého hřiště vyšlo na sto tisíc. „Teď si vezměte, že když prasata rozryjí fotbalový trávník a hráč vletí do díry, tak mu hrozí zlomení nohy. Navíc, na oraniště se sekačkou není možné vjet,“ zlobí se Stefan.

Pro místní občany už nejsou divočáci žádnou atrakcí. „Běžně je vidíme brzy ráno, jak pochodují po silnici. Jsou krotcí, ani před námi neutečou,“ řekla jedna z obyvatelek Královského Poříčí.

Hospodář myslivecké honitby Miroslav Pomichala se k rozhodnutí obce odmítl vyjádřit. „Mám zákaz cokoli říkat, obraťte se prosím na tiskového mluvčího Sokolovské uhelné,“ reagoval Pomichala. Sdílnější nebylo ani vedení firmy. „K tomu není co dodávat. Na shledanou,“ odpověděl stručně vedoucí kanceláře generálního ředitele Josef Michalský.

Myslivci z okolí nechtějí o problému příliš mluvit. Obávají se kritiky ze strany svých kolegů. „Ta zvěř je vlastně chudák. Má hlad, a tak se chodí nažrat k lidským obydlím. A co říci k tomu střílení? V obci se lovit nesmí, na to je potřeba zvláštní povolení,“ okomentoval situaci oslovený myslivec, který si přál zůstat v anonymitě.