Devět bohoslužeb odsloužil od Štědrého dne do neděle farář římskokatolické farnosti starorolského kostela Nanebevstoupení Páně Vladimír Müller. Jenom na Štědrý den vedl tři bohoslužby a čtvrté se zúčastnil jako host. Mohlo by se tedy zdát, že si vánočního klidu moc neužil. „Klid? Ten mám, když nemusím úředničit,“ se smíchem komentoval vánoční shon farář.

„V porovnání s mým předposledním působištěm na Žluticku je to ale pohoda. Tam jsem za stejné období odsloužil i čtrnáct bohoslužeb. A tak je tam tomu, pokud vím, dodnes,“ vzpomíná Müller.

Najít v tom shonu čas na štědrovečerní večeři není snadné. „24. prosince jsem měl asi dvouhodinovou pauzu mezi bohoslužbami. V té jsem povečeřel klasické vánoční menu – smaženého kapra s bramborovým salátem,“ vysvětluje Müller.

Štědrý večer Vladimír Müller podřizuje půlnoční mši. „Je to pro mě příležitost uvědomit si, jak hovořit o naději, aniž bych používal náboženské fráze. Na půlnoční mše totiž chodí většinou lidé, kteří do kostela jinak nezajdou. Neznají proto náboženský slovník a já se snažím přetlumočit vánoční poselství současným jazykem. A to v žádném případě není jednoduché. Svá kázání také musím přizpůsobit rozjitřeným citům příchozích lidí,“ říká Müller. „Zatím všechny půlnoční mše, které jsem kdy sloužil, byly hojně navštěvované a proběhly bez jakýchkoliv konfliktů. Doufám, že to tak vydrží i nadále,“ pochvaluje si.

Zajímavým aspektem Vánoc je podle něj i fakt, že si o nich připomínají věřící nejen narození Ježíše Krista, ale také smrt prvního mučedníka, svatého Štěpána. „To vše jsou důvody, proč se o Vánocích zastavit a popřemýšlet o křehkosti života a mezilidských vztahů a zavzpomínat na ty, kteří jsou o svátcích sami. Poselství Vánoc, pakliže v ně lidé věří, není tedy o sentimentální romantice a úvahách o posmrtném životě, ale o odvaze být člověkem a o tom, co to znamená. Je nutné si uvědomit, že je–li Bůh, pak jeho zvolenou cestou k člověku je právě člověk,“ doplňuje farář.

Vladimír Müller nevěří výkladům bible, které tvrdí, že zlo a hřích byly podmínkou vzniku a vývoje lidských dějin. „Věřím, že se svět vyvíjí. Nemyslím si ale, že se nutně musí rozvíjet na základě konfrontace se zlem. Zlo dle mého názoru vývoj jen zdržuje a svádí ho na scestí,“ dodává Vladimír Müller.