Ta se opět otevírá tuto sobotu 27. dubna. „Od tohoto dne začnou pravidelné prohlídky štoly, které se budou konat každý den do 15. srpna. Po zimní přestávce tak bude zpřístupněna část jednoho z nejpozoruhodnějších rudních revírů v České republice, skarnového revíru Zlatý Kopec – Kaff,“ uvedl Marek Smitka z božídarského infocentra. Návštěvníci se můžou do podzemí vydat na základní nebo na velkou naučnou trasu.Vlastní štola Johannes se nachází necelých osm kilometrů od známého střediska turistiky a sportu, města Boží Dar. Už od dvacátých let 16. století se zde dobývaly rudy cínu, železa, mědi a později i zinku. „Toto území bylo prohlášeno v rámci krajinné památkové zóny za chráněnou kulturní památku České republiky a tvoří významnou součást společné česko-německé nominace „Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří“ k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO,“ upozornil Marek Smitka.

Největším dolem revíru Zlatý Kopec — Kaff byl důl Johannes, který byl v provozu bez výraznějších přestávek od 16. století do 70. let 19. století. Ještě ve 20. letech a znovu v 50. a 60. letech 20. století zde byl prováděn hornický průzkum. Jde o mimořádně zachovalý komplex historických důlních děl, v němž horníci vyrazili podzemní komory obrovských rozměrů, jaké lze i jinde ve světě vidět jen málokde.

I tyto unikátní komory, z nichž největší je s rozměry 60 krát 20 metrů, při výšce 10 až 12 metrů, si nyní může prohlédnout každý, kdo se vydá do podzemí štoly Johannes. Boží Dar štolu pro veřejnost zpřístupnil za pomoci dotace Evropské unie získané v rámci česko-saského Programu Cíl 3.

Obnova unikátní hornické památky trvala tři roky a město za ni zaplatilo deset milionů korun. Štola byla slavnostně otevřena pro veřejnost 24. dubna 2015.

„Během dvouhodinové prohlídky důlního díla návštěvník pozná přes 500 let historie těžby. Na výběr je hned ze tří okruhů. Ten nejkratší zabere necelé dvě hodiny, nejdelší trasa trvá až tři a půl hodiny. Z nabídky tras si tak vyberou jak rodiny s dětmi, tak skalní nadšenci podzemí a milovníci adrenalinu,“ přibližují unikátní zážitek pracovníci božídarského infocentra. Po vyzvednutí nezbytného vybavení návštěvníci vystoupají několik desítek metrů od obslužného domku přímo k portálu štoly. Po vstupu do důlního díla se prochází dlouhou chodbou, ze které vede několik odboček. V nich jsou vidět například závaly nebo odvodňovací štoly. Dochovaly se i dobové podpěry a další dřevěné vybavení. Po necelých 200 metrech od vstupu se nachází obrovská komora dlouhá 60 metrů, široká 20 metrů a vysoká místy až 12 metrů, přičemž její strop je 28 metrů pod povrchem země. Ražba této komory trvala několik desítek let. Horníci zde například používali metodu nazývanou sázení ohněm. Ke skále nanosili dřevo a poskládali hranici, která mohla hořet i několik dní. Jakmile se hornina dostatečně prohřála, horníci ji rychle zchladili, čímž došlo k popraskání prohřáté vrstvy horniny. Díky vzniklým trhlinám pak bylo možné snadněji odlamovat kusy skály. Prohlídkou komory končí základní trasa, avšak v rámci rozšířených prohlídek mohou odvážnější návštěvníci pokračovat do dalších, velmi stísněných chodeb, případně vyšplhat šachtou přímo z komory po dřevěném žebříku až na povrch.