„Stačí se podívat zdálky na lesy kolem lázeňského území, konkrétně na lokalitu kolem Tří křížů nebo hřeben v Tuhnicích, a nemůžete si nevšimnout rezavých pásem uschlých stromů,“ říká Evžen Krejčí, ředitel Lázeňských lesů Karlovy Vary.

Nejvíce usychají duby, buky a borovice. „Karlovarské lesy se nacházejí na území se specifickou místní horninou, které se říká karlovarský granit, což je odrůda žuly, která nemá v podstatě žádné jílové části. Granit se rozpadá na písek, a jelikož tam není jíl, zemina v sobě neudrží vodu,“ vysvětluje Krejčí.

A takové lesy, které rostou na horninách s tak vysokou propustností vody, si v době sucha nedokáží s kůrovcem poradit.

„Životaschopný strom zabije tohoto škůdce ze sedmdesáti procent. Pokud stromu chybí vláha, je to přesně naopak. Samička totiž klade svá vajíčka do lýkové části a v případě, že strom má dostatek vody, tak pryskyřice sama brouka postupně zahubí,“ upřesňuje Krejčí.

I když sice letošní sucho není zatím tak dramatické jako to loňské, deficit vláhy je obrovský. Podle Krejčího se špatná situace prohlubuje.

„Škody jdou do milionů korun. Už druhým rokem rapidně klesá cena dřeva, je poloviční oproti tomu, co bylo před dvěma lety. Výnosy z prodeje dřeva jsou tak katastrofální,“ konstatuje ředitel Lázeňských lesů.

Další peníze ztrácí ovšem lesní organizace i na prevenci proti kůrovci. Ta totiž stojí další statisíce korun.

„Do lesa umisťujeme takzvané otrávené trojnožky. Jsou to asi metr a půl vysoké dřevěné klády nastříkané feromony, na které brouci nasednou a následně zahynou. Problém je, že dlouho tyto feromony nevydrží a musíme je aplikovat každé čtyři týdny,“ podotýká Krejčí.

Další zbraní proti kůrovci jsou i speciální sítě. „Na ně používáme insekticidní – chemické přípravky, jejichž účinnost je až půl roku,“ dodává.

Milionové ztráty z prodeje dřeva hlásí i Loketské městské lesy. I tato organizace ho musí v současnosti prodávat za poloviční cenu.

„Situace u nás není až tak dramatická, jsou vysušená místa v lese, jako jsou skály a skalky, kde s kůrovcem bojujeme. Naštěstí jich není tolik,“ říká Jaroslav Adámek, vedoucí lesní výroby Loketských městských lesů.

Také na jejich území rozmisťují lesní hospodáři chemické lapače a feromonové lapáky. „Ty přírodní používáme častěji, protože jsou šetrnější k přírodě, i když méně vydrží,“ dodává.