Ivana KalinováMoc jsem si přála, abych na tomto místě mohla blahopřát Jiřímu Drahošovi, novému českému prezidentovi. Jenomže voliči rozhodli jinak a sluší se, i když jsou podle staronového prezidenta Miloše Zemana novináři pitomci, což zdůraznil okamžitě po svém zvolení, vyseknout poklonu jemu. Protože vítězem je on a po příštích pět let bude tato země patřit jemu a jeho příznivcům, jak nás upozornili v inzerátech před volbami.

Není ale od věci zdůraznit, že o prezidentu Zemanovi rozhodlo 150 tisíc hlasů, které získal navíc. A to je sakra málo, protože viděno touto optikou, je to téměř vyrovnané skóre. Společnost je tedy rozdělena ne brázdou, ale nejhlubším Mariánským příkopem na světě. Jestli tedy bude Miloš Zeman nadále provokovat a buransky se předvádět, může čekat reakci, a to pro něj nikterak příznivou. Společnost totiž není jen rozdělená, ale také řádně naštvaná. Ona polovina nechce opustit Evropu a skočit do náruče Putinovi, nechce poklonkovat Číňanům a nechce prezidenta, za něhož se bude stydět.

Co tedy dělal Jiří Drahoš jinak, že voliče nepřesvědčil? Možná měl být více vulgární, přisprostlý, urážlivý a více pohrdat svým sokem a vlastně i lidmi. A možná pak by zvítězil. Jenomže byl druhý. Zeman tak bude mít nyní pět let na to, aby třeba našel Peroutkův článek… a to je jen jeden z mnoha nonsensů, kterými Čechy po uplynulých pět let tvrdohlavě krmil. Znovu mu k funkci prezidenta blahopřejeme, ale úctu od těch, kteří na Hradě chtěli změnu, čekat nemůže. Lhostejnost a odpor ano.