Můžete představit vašeho tatínka?

O životě starého člověka můžete vyprávět mnoho hodin, o svém otci řadu dní. Pokud bych měl Karlovarákům tatínka představit, pak bych řekl, že to byl hlavně člověk, který miloval Karlovy Vary.

Zastupitelstvo rozhodlo o udělení ceny za celoživotní úsilí o propagaci Města Karlovy Vary a jeho výjimečných hodnot, společenskou, kulturní i ekonomickou prosperitu již v roce 2020, proč předání až nyní?

Přišel covid, pak válka na Ukrajině a ceny se předávaly se zpožděním. I tak bych rád poděkoval všem zastupitelům za ocenění mého otce. Zaslouží si to.

Ale vy sám jste cenu nepřevzal, převzal ji náměstek primátorky Miroslav Vaněk, proč?

V dobu předávání jsme byli s manželkou v Lurdech, kde jsme se starali o postižené lidi. Bylo to plánováno dlouhodobě a nešlo nemocným lidem říci, že nepoletíme a nebudeme se o ně starat. Miroslav Vaněk byl velmi dobrý kamarád tatínka, zažili spolu mnohé dobré, ale i zlé. Znali se desítky let, tedy tatínek byl dobře reprezentován.

Váš otec byl znám jako patriot Varů, můžete k tomu říci něco více?

Táta byl nezmar. V dobrém i ve zlém. Politici, ale i obchodníci, ho neměli rádi. Říkalo se, že pokud jej 2x vyhodili dveřmi, pak vlezl oknem. Karlovy Vary miloval, miloval historii a s Dr. Burachovičem byli přátelé. Snažili se vrátit Varům lesk, jaký měly ve Zlatém věku v 19. století. Byl proti bourání domů, proti necitlivým zásahům, ale předně proti omezenosti, když politici, ale i památkáři, neznali historii Varů a přesto činili velké zásahy. Aktivně působil v Seminářích Karla Nejdla, hledal v muzeích a kontaktoval výrobce litiny, aktivně podporoval referendum o znovupostavení litinové Vřídelní kolonády a chtěl Varům vrátit lesk. Zásadně se zasloužil o zachování částí litinové konstrukce na Horním nádraží.

Váš otec se angažoval i v Klubu pekáren Becherovky…

Byl dokonce jedním ze zakladatelů. V 70. letech bylo snad všechno zákazané. Kulturní život mládeže mládeže v Karlových Varech umíral. Nic se nesmělo. Lidé se báli cokoli dělat. Táta ale komunisty nesnášel, provokoval je. I proto jsem dostal jméno Ronald, po Ronaldu Reganovi, což komunisty děsně namíchlo. Do klubu jezdily hvězdy z celého Československa. Táta měl řadu fotek s Felixem Slováčkem, Jitkou Molavcovou, Perem Nárožným a jak jinak i s Mistrem Karlem Gottem.

Byl i milovníkem sportu, zvláště pak hokeje?

S hokejem byl spjat celý život, dělal místopředsedu Tělovýchovné jednoty Karlovarského hokeje. Zásadně se zasloužil o získání finančních prostředků na rekonstrukci staré hokejové haly, plechovky, tak, že HC Karlovy Vary mohl být přijat do Extraligy. Jezdil právě s Mírou Vaňkem po celé republice a hledal zdroje, jak na Plechárnu, tak pak na výstavbu KV Areny. Hokejový klub jeho úsilí ocenil bezúplatným doživotím vstupem na hokejová utkání.

Kdyby si měli Karlovaráci vzít odkaz od Vašeho otce, co by to bylo?

Byl zakladatelem a dlouholetým prezidentem Společnosti Fellner-Hellmer (1991), která se zaměřovala na prezentaci staveb Fellner-Helmer a zachování genia loci Města Karlových Varů, protože Vary miloval. Za svoji činnost nikdy moc peněz nedostal, přesto to dělal s láskou. Přál bych si, aby Karlovy Vary měly hodně lidí, co budou Vary milovat, budou jimi žít a budou pro ně dýchat bez nároku na honorář, zato s vědomím, že jejich snaha má přesah do nebe.