V souvislosti se Základní uměleckou školou Antonína Dvořáka v Karlových Varech se ještě před několika měsíci mluvilo spíše v rovině problémů a nedostatků. Bývalý ředitel školy se měl dopustit několika přehmatů a také ze školy měly mizet finanční prostředky. I v takové situaci však škola nepřestala učit a měla velké úspěchy na nejrůznějších soutěžích. Uklidnění atmosféry a nová chuť ke zkvalitnění práce a do ještě lepších výsledků výuky přišly s novou ředitelkou Ingrid Heinicovou Válkovou. Ta bere svou funkci jako velkou výzvu a věří, že umělecké úspěchy a hlavně spokojení žáci budou už do budoucna hlavním tématem, o kterém se bude v souvislosti se školou hovořit.

Jste novou ředitelkou Základní umělecké školy A. Dvořáka ve Šmeralově ulici. Proč jste se rozhodla přihlásit do výběrového řízení ?
Několik let jsem působila na základních školách jako učitelka 1. stupně, posledních 5,5 roku jako ředitelka základní a mateřské školy. Nejsem určitě sama, kdo přizná určité ´vyhoření´. Věděla jsem, že chci-li zachovat zdravou mysl, musím změnit místo. Uvažovala jsem o odchodu z oblasti vzdělávání, ale zároveň mi bylo líto zahodit to, co jsem o školství věděla. Přihlásit se do výběrového řízení na pozici ředitele ZUŠ bylo jasnou výzvou – vzhledem k velkosti školy jde o práci více zaměřenou na management, můžu zde zúročit vše, co o oboru znám.

Kolem školy bylo za minulého vedení poměrně rušno. Jak byste popsala současnou situaci ve škole? Uklidnila se atmosféra a dá se znovu dobře pracovat?
Ano, rušno bylo, ale vracet se k tomu nechci. Při svém nástupu jsem nevnímala atmosféru jako nepřátelskou či jak to nazvat. Lidé zde zaměstnaní už byli z věčných medializací unaveni, znechuceni. Nejistota, co bude dál, jim také nepřidávala. Přijetí tak bylo spíše vlídné, plné očekávání. Samozřejmě je po provedených kontrolách ze strany zřizovatele i ČŠI dost oblastí, ve kterých je nutné zjednat nápravy, a ne vždy jsou změny přijímány s libostí. Ale nutné jsou. Legislativní předpisy se zkrátka dodržovat musí. Pevně věřím tomu, že mnou prováděná opatření všichni nakonec pochopí. Pracovat se zde nikdy nepřestalo – za to musím všem poděkovat. Vzhledem k výsledkům posledních týdnů musím říci, že skutečně dobře. Nelze opomenout i pomoc ze strany zřizovatele. Cítit jeho oporu je zvláště pro mě velmi důležité, dodává mi to sil. Zkrátka jsem optimista a věřím, že přijde doba plná úsměvů a zamračené obličeje zmizí.

Bylo pro vás těžké nastoupit na toto nové místo? Jak dlouho jste si na prostředí a učitelský sbor zvykala?
Kdybych řekla: Ne, obavy jsem neměla, tak bych lhala. První den se mi dokonce klepaly nohy, ale naštěstí jen chvilku. Dnes už na nich pevně stojím. Každá změna nese jistou dávku nejistoty a obav, ale nesmí přetrvat. Také bych slůvko „zvykala“ zaměnila za „zvykám“. To snad za necelé dva měsíce ani nejde zvládnout. Očekávat vzájemné souznění mezi ředitelem a personálem během několika málo týdnů by bylo naivní, vždyť tu jsem teprve od počátku února. Už teď vám ale za sebe můžu říci, že odejít by se mi nechtělo. I přes to nemilé má škola jakéhosi „ducha“, nad kterým se nedá mávnout rukou a jít dál.

Vaši žáci dosahují nejrůznějších úspěchů i na různých soutěžích a podobně. Můžete některé úspěchy zmínit?
Tak na tuto otázku budu odpovídat velmi ráda. Už jsem se zmínila dříve – učitelé s dětmi nikdy nepřestali pracovat a výsledky se samozřejmě dostavily. Jen za poslední měsíc se můžeme pochlubit jménem František Hibler, který zvítězil v okresním kole akordeonistů a postoupil do krajského kola jako absolutní vítěz soutěže. V okresním kole smyčcového oddělení se na místech s postupem do krajského umístili například Tereza Šmídová, Magdaléna Dušková, Zuzana Ficenecová, Jitka Hrdličková, Helena Filipová, Vojtěch Stefanovič, Ema Šuláková, Martin Šmída, Štěpánka Dušková. Mezi klavíristy máme po krajském kole i postupující do ústředí – Magdalena Kordíková, Tomy Long Nguyen Duc, Saran Faridová. Mezi nejmladšími nesmím opomenout Matyáše Bajgara, na Karlovarském skřivánkovi se dařilo Andree Strnadové, ta je úspěšnou soutěžící i v literárně–dramatickém oboru, Veronice Trsové, do krajského kola se dostali i recitátoři Vojtěch Vála, Andrea Strnadová, Matouš Bečka, Johanka Sadílková. Těch jmen by bylo na samostatný článek. A aby to nevypadalo, že výtvarný obor se nemá čím chlubit, doporučuji návštěvu galerie v pobočce v Kollárově ulici. Tanečníci své přehlídky mají teprve před sebou – uvidíme, co přinesou.

Jaké zajímavé věci, akce a novinky ve škole plánujete? Předpokládáte nějaké výrazné změny?
No „revoluci“ ve škole skutečně nechystám. Prvotním a hlavním úkolem je stabilizace chodu školy. S tím souvisí změna organizační struktury, ale to žáčci nepoznají, jen věřím, že dojde ke zlepšení a současně ke zkvalitnění spolupráce mezi kolegy. Dále nás čeká, stejně jako ostatní umělecké školy, přechod na nové školní vzdělávací programy. Ráda bych změnila vnitřní prostředí školy na hlavní budově ve Šmeralově ulici. Kdo do ní vešel, ví, o čem mluvím. Tady ovšem narážím na obvyklý nedostatek, tedy finance. Ani v této oblasti však nechci být pesimista. Letos se vzhledem k organizačním změnám nekonala tradiční soutěž „Karlovarská růžička“, v příštím roce bych byla velmi ráda, aby se navázalo na předchozí ročníky a pokračovalo se v jejím běhu. Snad tou první změnou viditelnou navenek budou nové webové stránky školy. Pro nejbližší rok je toho snad více než dost.

Myslíte, že v dnešní době mají ještě děti zájem o umělecké vzdělávání, hudbu a učení se na hudební nástroje, nebo vše převálcovaly počítačové hry a internet?
Určitě, vždyť našich více jak 1 300 žáků je toho důkazem. Pravda je, že kdybychom rozhodování nechali jen na dětech, zvítězí asi počítače s internetem. Důvěřuji ale zdravému rozumu rodičů. Někdy se musí dítko „donutit“ i k tomu, co zrovna nechce, prstíky nenechat běhat po klávesnici, ale třeba po klaviatuře či strunách nebo vzít do ruky štětec či se učit text k přednesu. Také ne z každého bude mezinárodně či „jen“ celostátně uznávaný umělec, ale smysluplnost trávení volného času, učení se zodpovědnosti, vytrvalosti, cílevědomosti se jednou určitě vrátí. Sama vím, o čem mluvím. Byly doby, kdy se mi chtělo více pobíhat na hřišti s ostatními dětmi než jít „do hudebky“. Rodiče neustoupili. K mému velikému štěstí. Když přišla doba studií jak na střední škole (SPgŠ), tak i na VŠ (učitelství pro 1. stupeň ZŠ), byla jsem o notný kus dále než mé spolužačky a kolegyňky. Po každé úspěšně zvládnuté zkoušce jsem jim za to děkovala. ZUŠ – to však není jen obor hudební. Průprava na výtvarném oboru může sloužit jako odrazový můstek třeba pro design, zkušenosti z literárně–dramatického oboru se jednou hodí tiskovému mluvčímu, taneční obor se může stát průpravou pro sport.

Jaký máte osobně vztah k hudbě a umění celkově? Věnujete se třeba také hraní na nějaký nástroj či zpěvu?
Už jsem naznačila v předchozích otázkách – do maturity jsem navštěvovala tehdejší „lidušku“ a hrála na housle. Vím, jak se zachází i s jinými nástroji – v době studií jsem musela zvládnout základy hry na zobcovou flétnu, doprovod k písním na kytaru, klavír, líbil se mi klasický kontrabas a vyzkoušela si hru na něj – veřejně si však troufám vzít jen ty housle – to otevřeně přiznávám. Kdo mě zná blíže, ví, že mě lze zahlédnout v jistém hudebním seskupení na veřejných pódiích právě s tímto nástrojem i zpívající u mikrofonu. Když mám před sebou nepříjemnou práci, pustím si své oblíbené vokální skupiny – hned jde vše od ruky. K hudbě mám skutečně velmi vřelý vztah. Blízko mám i k výtvarným oborům. Na samostatné výstavy by to nebylo, ale slůvka uznání vlastní tvorby vystavené doma už jsem od pár osob zaznamenala. Není mi cizí prostorové vytváření z různých materiálů, v diplomové práci na VŠ jsem se zabývala textilní tvorbou na katedře výtvarné kultury. Na střední škole jsem se pokoušela psát povídky, ale tento druh umění jsem velmi záhy přenechala zkušenějším. Snad jen tanečníkům jsem se pro jistotu nepletla nikdy pod nohy a jen já vím proč.

Na co byste lákala děti, které se chtějí učit hrát na hudební nástroj? Proč byste jim doporučila právě vaši školu?
Snad jsem již trochu odpověděla v předchozích otázkách. Dětem nemůžeme říci: najdeš něco, co tě obohatí, naučíš se více vnímat věci kolem sebe, každá nabytá vědomost a dovednost se ti jednou hodí. Asi bych volila bližší slovník dětské kategorii… nebudeš tuctový, jednou na kytaru budeš balit holky, ostatní ti budou závidět, co umíš, poznáš nové kamarády, navážeš nová přátelství. A proč volit naši školu? Jednoznačně vítězí tradice, dlouholeté zkušenosti pedagogů a jejich výsledky s dětmi, provázanost oborů a také dostupnost po celém městě – máme pobočky ve Staré Roli, Drahovicích, Bohaticích, učitelé si malé žáčky vyzvedávají ve školních družinách, uvažujeme o rozšíření výuky pro mladší žáky přímo na vybraných základních školách – tím usnadníme rodičům dostupnost a ušetříme čas.

Práce ředitele školy není jednoduchá. Jak po práci odpočíváte? Nosíte si takzvaně práci domů?
Odpočinek? Moment, podívám se do slovníku cizích slov, co to vlastně znamená. Přeháním, ale jen trochu. Můj relax – to je zahrada, kapela, sudoku, knížky, šití, výtvarničina v jakékoliv podobě, jsem „kočkomil“, mám aktivní rodinu milující lyže, cyklistiku, in-line brusle, výlety, geocaching…..mám toho kolem sebe tolik, jak se přivést na jiné než pracovní myšlenky a tím i odpočívat. Jsem člověk „stále v pohybu“, půl dne ležet v posteli je pro mě trest. Poslední otázku raději položte manželovi. Možná se konečně dozvím, kolik hodin týdně prosedím po večerech u počítače nad služebními záležitostmi místo hraní Člověče, nezlob se s nejmladší dcerou.