Do Divadelního studia D3 přišel v roce 1962 a od té doby s tímto divadlem srostl a stal se jeho nedílnou součástí. Začínal jako technik, poté jako režisér v Déčku připravil 26 inscenací, z nichž se tři objevily na Jiráskově Hronově (Třináct vůní, Jak se dělá divadlo a Hodina mezi psem a vlkem). V roce 2008 si ještě zahrál Belzebuba v Hrátkách s čertem.
V roce 1973 přebírá pomyslnou štafetu po Marii Honsové a stává se vedoucím souboru. Pod jeho vedením v 70. a 80. letech patřilo Déčko mezi špičky amatérského divadla. V roce 1990 předal své divadelní žezlo Jiřímu Hlávkovi, ale i nadále v Déčku působil jako hospodář a kronikář. V roce 1968 byl spoluzakladatelem Svazu českých divadelních ochotníků.
Vlastimilův divadelní život začal ale ještě před Déčkem. V roce 1937 se přestěhoval s rodinou do Vojkovic, odkud musel i s rodinou odejít, ale hned v roce 1945 se tam vrátil a stal se členem divadelního souboru v loutkovém a činoherním divadle. Tady také poznal svou ženu Helenku, kterou si v roce 1954 vzal. Ve vojkovickém divadle byl až do roku 1956, pak přišla léta šedesátá a Déčko. Během svého života byl také několikrát oceněn. V roce 2002 získal Zlatého Harlekýna Svazu českých divadelních ochotníků, v roce 2003 Zlatý odznak J. K. Tyla, v roce 2005 Cenu Ministerstva kultury ČR a v roce 2006 získal Cenu města Karlovy Vary.
