Debatu o tom, zda mají zaměstnanci právo kouřit v práci, rozpoutalo rozhodnutí českobudějovické firmy Robert Bosch. Rozhodla se, že celý areál bude od příštího roku nekuřácký. Proti jsou odboráři, podle nichž jde o hrubé pošlapání práv zaměstnanců.

V Karlovarském kraji ale mají mají lidé už dlouhé roky zcela zakázáno kouření v celém areálu krajského úřadu a emoce to nevyvolává. Kdo si chce zakouřit, musí jít mimo budovu i její okolí.

„U nás toto nařízení platí opravdu už řadu let a máme ho zakotveno dokonce v našich směrnicích. Před budovami ani za budovami krajského úřadu se nesmí kouřit. Kdo chce, musí hodně daleko. Navíc to může jen v dané pauze,“ konstatovala mluvčí krajského úřadu Jitka Čmoková.

Benevolentnější jsou i v nemocnicích v Sokolově a Ostrově, kde sice platí v areálech zákaz kouření dlouhodobě, ale mají pro kuřáky vyhrazený prostor. „Tady to není nic nového. Máme tu vyhrazeno jen několik míst, kde v nemocnicích kouřit lze. Jsou to místa, která jsou určena zaměstnancům, ale těch je opravdu minimum. Ze zdravotnických provozů se kouřit může na psychiatrii. Tam je to s ohledem na pacienty, kterým chceme umožnit nějakou komfortní zónu. Bereme v potaz jejich psychický stav a nechceme je ještě více stresovat nějakými restrikcemi, ale to je jediná výjimka, kde se skutečně smí kouřit. I tak je kuřácky koutek na vyhrazených místech. Není to tak, že by pacienti mohli kouřit na chodbách,“ řekl mluvčí nemocnic Vlastimil Podracký. Dodal, že pokud by se mělo ještě více omezovat kouření, nemocnice to zváží. „Je to na diskuzi s odbory. Pokud tato situace nastane, určitě necháme prostor pro otevřenou debatu,“ sdělil mluvčí.

Podobně to mají nastavené v HF-Czechforge v Chebu, která je dceřinou společností německé firmy a specializuje se ocelové výkovky. Mají v areálu zavedený všeobecný zákaz kouření. „Jsou tu ale vyhrazená místa, kam si mohou zaměstnanci v určených časech dojít zakouřit. Slouží k tomu jen bezpečnostní přestávky, to znamená na jídlo a oddech, takže předpokládám, že toto měnit nebudeme a pokud má zaměstnanec potřebu si jít zakouřit, má dostatek příležitostí,“ uvedl Jiří Strádal, jednatel firmy.

Myslí si, že model, který mají ve firmě nastavený je funkční. „Co se týká práv zaměstnanců, samozřejmě vnímáme, že kuřák má potřebu kouřit i v jiných časech, než je ve firmě určené. Určitě si práci může takzvaně nadělat, ale předpokládáme, že v časech, které jsou vyhrazené pro práci, podá výkon. Naštěstí se u nás nesetkáváme s tím, že by někdo měl takovou potřebu kouřit, aby odcházel z práce,“ dodal.

To daleko benevolentnější jsou v porcelánce Thun 1794. Tam smějí zaměstnanci dokonce kouřit i na pracovišti. „Kouření sice nepodporujeme, ale jsme shovívaví. Kouřit se může přímo v halách, kde mají pracovníci své buňky. Samozřejmě je nabádáme, aby kouřili ve společných prostorách minimálně a byli co nejvíce ohleduplní k nekuřákům. Přiznávám, že kouření na pracovišti není rozhodně to, co by nám dělalo radost, ale zkrátka ho tolerujeme. Většinou to stejně funguje tak, že lidé chodí kouřit společně ven,“ konstatoval ředitel porcelánky Vlastimil Argman s tím, že zaměstnanci jsou odměňování úkolově nikoliv podle času, takže častější přestávky na kouření jdou na vrub pracovníků a firma z toho tedy nemá ztrátu.