Zatímco českému národnímu hokejovému se v posledních letech příliš nedaří, až v roce 2022 vybojoval po dlouhých deseti letech bronzovou medaili, hokejisté do 20 let podávají skvělé výsledky. Vloni získali na mistrovství světa stříbro, letos bronz. Fenomenálnímu tažení nadějných mladých hokejistů značně pomohli tři hráči, jejichž angažmá je spojeno s karlovarskou HC Energií, kapitán "dvacítky" Jiří Kulich, útočník Dominik Rymon a devatenáctiletý Karlovarák, útočník Robin Sapoušek, který bohužel ale nemohl turnaj dohrát. Důvodem bylo zranění levého ramene, k němuž došlo při zápase se Švýcarskem.

Robin Sapoušek si tak vítězství nemohl ani pořádně užít, protože po zápase byl ihned operován a spoluhráčům mohl fandit už jen na dálku. „Operovali mě v Česku, v Olomouci. Měl jsem něco s vazy, ale doktoři to dali dohromady. Doufám, že tím pro mě letošní sezóna neskončila. Lékaři odhadují, že teď budu čtyři týdny nosit ortézu, pak mě čekají rehabilitace a doléčení. Snad bych mohl být za deset týdnů fit. Pak bych chtěl ještě něco stihnout,“ říká Robin, pro něhož nebylo toto zranění prvním z utkání, které si vyžádalo operaci.

Ještě do poloviny sezóny 2022/2023 hrál za A tým HC Energie. Už od 16 let ale patří k mladé české hokejové elitě. A tak není divu, že ho právě při uplynulé loňské sezóně draftovala kanadská Victoria Royals. „Měl jsem smlouvu s HC Energií. Pak si mě Kanaďané vyhlédli. Vždycky jsem si přál angažmá na americkém kontinentu, doufal jsem, že se to jednou stane, a pak to přišlo. Splnil se mi velký sen, i když mi bylo jasné, že budu muset opustit svou rodinu, Karlovy Vary, spoluhráče. Jediné, co jsem řešil, bylo ukončení právě spolupráce s HC Energií. Jinak nebylo o čem přemýšlet, nemusel jsem se rozhodovat, zda nabídku přijmu, to bylo dávno jasné,“ říká mladý hokejista, který žije v Kanadě sám u jedné rodiny. Hokejová sezóna mu začíná už v srpnu přípravou a končí v březnu.

Za českou mladou hokejovou elitu už hrál i na loňském turnaji, kde národní tým získal stříbro. „Čeho si vážím více, zda loňského stříbra, nebo letošního bronzu? To se nedá říci. Vloni jsem nečekal zásadní roli, má pozice na turnaji byla jiná a neměl jsem tak tolik příležitostí hrát. Tentokrát jsem byl více vytížen. Jenže pak přišlo zranění. To vítězství tak bylo poněkud hořkosladké,“ konstatuje.

Kvůli kanadskému angažmá přitom nechal v Čechách svou přítelkyni, první lásku, s níž chodí už od 1. ročníku střední školy. „Mám od ní obrovskou podporu, i když se moc nevídáme. Chodí na Vysokou školu ekonomickou, a tak nemáme ani příliš možností si zavolat s ohledem na časový posun, když mám volno já, ona je ve škole. Mrzí mě to,“ svěřuje se Robin Sapoušek.

K hokeji se dostal už ve třech letech. Není se čemu divit, protože otec byl karlovarským hokejovým trenérem. „Byl to on, kdo mě k hokeji přivedl. Taťka byl také mým prvním vzorem. Tím mým největším je Patrick Kane, z Čechů to byl dříve Patrik Eliáš, teď asi David Pastrňák. Zda jsem se potkal na ledě už s nějakou hokejovou hvězdou? To ještě ne,“ míní Karlovarák, pro něhož je největším snem angažmá v NHL.

Jeho cílem je také finančně zajistit rodinu, která ho celý život v hokeji podporuje. „Chtěl bych to rodičům, ale i mé sestře Terce nějak vrátit, všichni tři to se mnou velmi prožívají. Až se za pár týdnů budu vracet do Kanady, poletí taťka se mnou. Zatím za mnou rodiče nebyli, ale plánovali jsem to,“ uzavírá Robin Sapoušek.