Více než tisíc vzácných dokumentů zmizelo během uplynulých dvaceti let ze Státního archivu v Chebu. Jejich historická hodnota je nedozírná a nevyčíslitelná, na černém trhu se cena jednoho originálu, o které jde, pohybuje kolem 250 tisíc korun. Pravděpodobně se jednalo o krádeže na objednávku. Alespoň je o tom přesvědčen ředitel archivu Karel Halla.

Na případ upozornil server Novinky.cz.

Zloděje nezajímal obsah dokumentů, ačkoliv se jedná o velmi vzácnou korespondenci mezi městem Cheb a například panovníkem Karlem IV. Vzácnou proto, že král psal vždy jen jeden dopis, neexistují tudíž žádné kopie ani opisy. Je prý jasné, že zloději šli chronologicky od 14. století a vybírali si od každého krále či císaře dokument, který měl zachovalou pečeť či podpis. Na černém trhu se objevila zhruba jedna desetina z celkového počtu ztracených listin. Dvě v Brně, zbytek je pravděpodobně v Rakousku.

„Vše vzniklo už někdy v roce 1993 až 1994, kdy se poprvé objevila zpráva, že se něco podobného prodává v německém Bamberku,“ uvedl ředitel chebského archivu Karel Halla. „V té době už bylo podáno trestní oznámení, policie to v letech 1994 a 1995 řešila, ale odložila to s tím, že se nepovedlo dohledat žádnou konkrétní osobu,“ sdělil. „Na tomto základě začala probíhat revize fondu, ze kterého se věci ztratily. Revize skončila v roce 2004 a konstatovala, že chybí tisíc kusů archiválií.“

V poslední době se opět objevily dokumenty na trhu a ředitel okamžitě podal další trestní oznámení. „Je velice malá šance, že by se vrátily zpět do archivu, protože podle mého mínění je většina dokumentů v zahraničí a ve sbírkách soukromých osob. Uvidíme, jak zafunguje mezinárodní právo. V případě obrazů nebo uměleckých předmětů funguje celkem bez problémů a doufejme, že to tak bude i v tomto případě,“ řekl.

„Děláme maximum, abychom dokumenty našli,“ informovala policejní mluvčí Andrea Pomichalová.

Archiválie mají hodnotu v řádech milionů korun. „Máme informace, že by se originály mohly pohybovat a prodávat na mezinárodních burzách. Případ šetříme už od roku 2009, kdy u nás učinil oznámení Státní archiv,“ doplnila Pomichalová.

Archiv může samozřejmě dokladovat, že archiválie pocházejí od něj. „Už ve dvacátých a třicátých letech tady byli archiváři, kteří si vzali papír po papíru a detailně popsali, co na daném dokumentu je, kolik má pečetí, jestli je to kopie nebo originál a zkráceně zapsali, co dokument obsahuje.“ Nehledě na to, že si na samotné dokumenty dělali tužkou poznámky o archivaci, datovali je a je tam napsáno jméno archiváře. Na internetu se objevily oskenované kopie, kde se právě takové poznámky vyskytují. Na jejich základě je schopen chebský archív říct: „ano, to je náš dokument.“ „Když se nevrátí originál, máme alespoň sken, ale to je velice chabá útěcha,“ konstatoval Halla.

Už v době, kdy se poprvé zjistilo, že zmizely vzácné listiny, zavedl archiv přísná bezpečnostní opatření. „Celý fond je pod kódem v trezoru, všechny papíry, které předkládáme badatelům, jsou očíslovány, máme detailní přehled o tom, kolik jich dáme dotyčnému člověku a pak služba v badatelně kontroluje, zda je dostala všechny nazpět. Vedeme si osobní údaje v badatelských listech, takže opravdu je to chráněno, mimo jiné i kamerovým systémem.“

V roce 1993 nic podobného neexistovalo. Svou odpovědnost tedy nesou i tehdejší zaměstnanci archivu. Existuje samozřejmě i evidence lidí, kteří tehdy archiv navštívili. Jejich jména má nyní k dispozici kriminálka. „Problémem ovšem je, že už to policie jednou odložila,“ konstatoval ředitel. „Doufejme, že se ještě dá něco dělat,“ uzavřel.