Cesta k životu za hranicemi a náročnému povolání má kořeny v Lučinách na Karlovarsku. „Toulavé boty jsem začala mít už v prvním ročníku střední školy. Od druháku jsem studovala na Open Gate. Skládala jsem už mezinárodní maturitu a celé studium bylo koncipované tak, aby člověk mohl pokračovat ve studiu v zahraničí, bylo to přirozené,“ popisuje Kateřina Bošková. Na tuto zkušenost si ale ještě chvíli počkala. První vysokou školu – psychologii, vystudovala v Praze. „Do Anglie jsem nakonec odešla pracovat jako pečovatelka. Přes rok jsem se starala o lidi s různými neurodegenerativními chorobami,“ vypráví.

Po akademickém světě ale nepřestávala pošilhávat a nakonec se rozhodla pro studium oboru Marine Biology – mořské biologie. „Rozhodla jsem se jít studovat mořskou biologii po tom, co jsem se jedné dovolené naučila potápět. Tak moc mě svět pod vodou nadchnul, že jsem chtěla vědět víc,“ vysvětluje důvody. „Nejnáročnější na studiu pro mě byla chemie, naposledy jsem měla chemii v prváku,“ usmívá se. Na zahraničním studiu jí překvapilo, jak málo se orientuje na dlouhé přednášky v posluchárnách. Nahradila je především praxe, samostudium a ikonické počiny anglického školství, které známe třeba z Harryho Pottera – nekonečně dlouhé eseje. „Už od prvního ročníku se od nás očekávalo, že musíme sami vyhledávat a číst aktuální vědecké publikace v daném oboru a tématu. Obzvlášť v biologii, která se posouvá neuvěřitelně rychle, je nutné mít přehled o nových objevech a teoriích,“ myslí si Bošková. Na druhou stranu se objevily i rozdíly, na které si studentka musela zvykat. „Z Čech jsme zvyklí na přímou zpětnou vazbu a často spíše negativní, respektive konstruktivní. V Anglii se hlavně chválí, aby lidi fungovali,“ myslí si. „Tomu jsem ze začátku moc nerozuměla. Myslela si, jak je moje práce skvělá jenom, abych se pak podle známky dozvěděla, že mi někde něco uniklo,“ usmívá se.

Ale protože studium mořské biologie se zaměřuje především na aktivní výzkum v moři, bylo nutné se ponořit nejen do papírů, ale hlavně do vody. Zkušeností s potápěním s přístroji měla sice Kateřina málo, všechno se ale dá rychle dohnat. „Přestože většina mořských biologů, co znám, se potápí, tak se tento obor dá studovat i bez této kvalifikace. Mořská biologie nejsou jen delfíni a korálové útesy,“ říká. „Tady ve Spojeném království se studují hlavně oblasti kamenitého pobřeží, což je především bahno, červi a řasy. A k tom je spíš potřeba mít pořádný holiny, než kyslíkovou bombu,“ směje se.

Studium bahna několikrát odnesly i boty, které do něj zapadly. „Třeba bahno v mangrovníkových porostech páchne absolutně neuvěřitelně. Kvůli sirovodíku jako zkažená vejce. Pak jsou takové boty úplně na odpis,“ vzpomíná na chmurně veselou historku ze studia.

Někdy také zapracovala jazyková bariéra. Třeba u záchranářského potápěčského kurzu. „Když jsem tahala bezvládné tělo z vody na loď, měla jsem za úkol zavolat na kapitána tak, aby co nejrychleji a nejefektivněji přivolal lékaře,“ říká. „Mozek ale zapracoval a já jsem ze sebe začala místo krizové komunikace sypat typické britské zdvořilostní fráze,“ vzpomíná. Volání o pomoc tak spíš připomínalo pozvání kapitána na kus řeči se šálkem čaje a kouskem koláče. „Kapitáne, měl byste prosím chvilku, mohl byste tady tonoucímu pomoci, kdybyste byl tak hodný. Úplně jsem se do toho zamotala a celá záchrana trvala asi o deset minut déle a v reálu by ten člověk byl už určitě mrtvý. Spolužáci si mě pak náležitě vychutnali,“ dodává.

Pandemie covidu v České republice vysokoškoláky z jejich alma mater vyhnala do pokojů. A jiné to nebylo ani na ostrovech. „Veškeré studium se přesunulo na online výuku a praktika v laboratořích byla zrušena,“ doplňuje Kateřina Bošková. Vracet se do suchozemských Čech po ukončení školy neplánuje, přestože tu několik vědců moře studuje. „Vědecká kariéra je u nás silně podhodnocená. Chtěla bych ale zůstat blízko domovu někde v Evropě, kde je moře,“ uzavírá Kateřina Bošková.

Počty zahraničních studentů rostou

Odchody českých studentů do zahraničí domácí univerzity o žáky neochuzují. Jsou kompenzovány příchody zahraničními studenty do České republiky. V minulém roce jejich počet vzrostl o více než osm procent. „Zahraniční studenti tak tvoří 17 procent z celkových téměř 300 000 studentů na veřejných, soukromých a státních vysokých školách v ČR. Nejvyšší meziroční nárůst počtu je patrný u studentů z Ruska, Indie a Íránu,“ vypočítává Lucie Durcová, tisková mluvčí Domu zahraniční spolupráce. U této skupiny je meziroční nárůst téměř dvacet procent.