Více o jeho práci a samotné výstavě se dočtete v báječném rozhovoru, plném nadhledu a nezaměnitelného humoru.

Kdy jste udělal svůj první plakát a co na něm bylo?

Pokud se budeme bavit o klasických výlepových plakátech, kde nejlépe funguje jednoduchost, někdy v roce 1987. Navrhli jsme ho s naším bubeníkem Cainem. Bylo tam logo, název kapely a smuteční věnec, nebo co to bylo. Ale hřbitovní kvítí vadilo, logo nějaké paní na úřadě údajně připomínalo svastiku, takže nám tehdejší kulturní orgány neschválily tisk. Na druhé, schválené verzi byla jen obrovská nezávadná zkratka ZNC.

Jak dostáváte nápady?

Vlastně ani nevím. Spíš za mnou samy chodí.

Odvíjí se tvorba tematicky nebo nárazově? Myslím tím, že realizujete momentální nápad?

V podstatě ano. Jen se snažím, aby výsledná upoutávka nějak souvisela s konkrétní akcí. Byť ta souvislost často dojde třeba jen lidem z daného místa, nebo, v tom horším případě, jen mně. (smích)

Kolik plakátů už jste takto vytvořil?

Nikdy jsem je přesně nepočítal, ale něco k pěti stovkám.

Jak je vlastně vyrábíte?

V ultrastaré verzi Photoshopu. Koláže, jen nůžky a papír nahradila modernější technologie.

Kdy jste s výrobou plakátů začal a proč?

Pokud se budeme bavit o vystavených věcech, před zhruba pěti lety. Když jsme si zavedli kapelní Ksichtoknihový profil.

Přišlo mi, že by bylo zajímavé uveřejňovat něco ne úplně standardního. Jen fotky z koncertů a suché upoutávky „Kdy-Kde-Co“ se rychle okoukají a univerzální papírové plakáty fungují dobře jen vylepené v reálném světě. A to většinou jen v podobě tučný název kapely na kontrastním pozadí. Složitější a zajímavější moc ne. To je tak domů na zeď. Připravovat upoutávky pro web znamená mít volnější ruce. Jenže připravené pouze pro web mají jednu velkou nevýhodu a to je velikost. Co vypadá krásné a velké na monitoru, je v tiskové velikosti pouhý prťavý obrázek. Nikdy mne nenapadlo, že by se někdy opravdu tiskly, takže se musely nazvětšovat ze zhruba 8 x 10 cm na A2. Myslel jsem, že to ani nepůjde, ale šlo.

S příchodem zimy budou policisté kontrolovat chatové oblasti.
Policisté zkontrolovali desítky chatek, všechny byly v pořádku



Kolik jich vystavujete právě v krajské nemocnici?

Padesát vybraných z letošního roku. Aby něčím trochu držely pohromadě.

Máte nějaký, který je váš obzvlášť oblíbený?

Ani ne. Záleží na náladě, jakou člověk má, podobně jako s písničkami. Jednou ta a jindy jiná. Nejvíc mne stejně baví ve chvíli, kdy sedím u PC.

Občas se výsledku tlemím sám pro sebe a vlastně nikdy nevím, jaká bude výsledná podoba. Od určité chvíle jako by si žila vlastním životem a prostě nevím, čím mne překvapí.

Děláte plakáty jen pro Znouzectnost?

V naprosté většině ano.

Dokdy budou plakáty k vidění?

Zhruba tak měsíc.

(Slavnostní vernisáž byla ve čtvrtek 9. listopadu. Pozn. redaktora)

Proč vystavujete zrovna v Karlovarské krajské nemocnici?

Zásluha Vládi Podrackého, místního kulturního guru a tuším i tiskového mluvčího nemocnice.

Nebo je to obráceně? Nejdřív mluvčí a pak guru? Známe se spoustu let ještě z doby, kdy nám pořádal koncerty v Krásně. Výstava byl jeho nápad.

Dlouho jsme se neviděli osobně a zjistil, že když se máme v klidu potkat, bude to muset udělat nějak takhle. A moje věci se mu navíc i líbily, spojil příjemné s užitečným.

Vlastně je to poprvé, kdy jsou plakáty vidět v hmatatelné podobě, ne jen na webu.

Poslední věc, která mi stále vrtá hlavou. Proč vám všichni říkají Golda?

Vlastně ani nevím a zas tak moc lidí mi tak neříká. Ale kdysi jsem hrával deskovou hru GO, mám matný pocit, že kluci z kapely si spojili GO a Olda a bylo. Se zlatem tam určitě souvislost není. (smích)

Teď už opravdu poslední otázka. Je něco, co byste chtěl našim čtenářů říct? Cokoliv!

Raději ne, můj humor je nečitelný, deprese nakažlivé a hluboká moudra trousit neumím.

Ilustrační foto
Kraj přispívá na budování a údržbu lyžařských tras