Pamětní deska obětem druhé světové války, idea Václava Míška, obyvatele města a mimo jiné také člena místní organizace KSČM, se kterou oslovil i kronikáře města, historika Pavla Andrše, a půl roku společně sháněli informace a chystali podobu pietního místa, slyšela na březnovém zastupitelstvu od představitelů města jednoznačné ne. Podle starosty Lubomíra Vítka není nová pamětní deska na pořadu dne. „Oběti světových válek už své pietní místo ve městě mají, na místním hřbitově. Nejdek by tedy raději investoval tam. Například do oprav, pokud by k nim došlo. Můj soukromý odhad je, že by se investice mohla vyšplhat až na sto tisíc korun a to je potřeba zvážit a naplánovat. V letošním rozpočtu tyto peníze přichystané nemáme," řekl starosta Vítek. Doplnil také, že finance, které město aktuálně k dispozici na investování do hřbitova má, použije k opravám místní příjezdové cesty. Starosta také ale dodal, že vzniku podobné desky a jejímu usazení se nebrání. „Osobně netrvám na jejím případném umístění na budovu železniční stanice. Mohla by být u sochy rudoarmějce právě na nejdeckém hřbitově. Vše je ale prozatím hudbou budoucnosti," uvedl.

„Podle zákona je město tím, kdo má za úkol opečovávat válečné hroby a pamětní desky. Také proto by musel být vznik nové pamětní desky odsouhlasen zastupitelstvem. To, že nebyl, ovšem nepovažuji za definitivní stopku tomuto uctění padlých ve městě Nejdek. S vedením města se k tématu určitě ještě vrátíme," okomentoval rozhodnutí zastupitelů historik Pavel Andrš. Ten se coby předseda občanského sdružení Jde o Nejdek dlouhodobě podílí na připomínání historie města i jeho významných obyvatel.

34 obětí, mezi nimiž se povedlo jmenovitě ztotožnit 28 lidí, má své hroby na nejdeckém hřbitově. Jedná se o Rusy, Ukrajince, Poláky, Židy, ale jsou zde pohřbeni i Francouz, Belgičan a Slovák. Tyto oběti pocházejí ze dvou zajateckých táborů, které koncem druhé světové války v Nejdku vznikly. „Část zajatců byla brutálně zavražděna v pochodech smrti, část zemřela v táborech. Budovu nádraží jsme k případnému umístění pamětní desky zvolili proto, že do města přijížděli vlakem, takže právě ona byla tím prvním místem, které po vstupu do našeho města viděli," doplnil historik Pavel Andrš důvod, proč se uvažovalo o umístění pamětní desky právě na budovu nádraží.

Původní autor projektu Václav Míšek však za rozhodnutím členů zastupitelstva vidí něco jiného: „Panu starostovi Vítkovi jsme připravenou dokumentaci předložili s návrhem na realizaci. Při osobním jednání se ale vyskytl problém. KSČM, která se uvolila přispět finančním darem, požadovala stejná práva jako ostatní zřizovatelé, tedy právo podpisu. Pan starosta prohlásil, že KSČM na desce nechce, že se raději obejde bez jejího daru," komentuje Míšek.

Náklady na výrobu desky, která by připomínala 34 obětí pochodů smrti a zajateckých táborů, byly vyčísleny na 14 000 korun. Místní organizace KSČM se měla podílet částkou osm tisíc, zbylé peníze požadoval autor nápadu od vedení města.

Na schůzi zastupitelů pro nevybudování pamětní desky na budově nádraží hlasovalo 11 z přítomných 13 členů.

O žádné osobní či mezistranické rivalitě, která by měla být důvodem zamítavého hlasování zastupitelů, se starosta Vítek na dotaz Deníku nezmínil.