Na začátku 20. století dosáhly Karlovy Vary své největší slávy, ale jejich ubytovací kapacita pomalu přestávala dostačovat poptávce ze strany lázeňských hostů, o jejíž síle svědčí i rekordní předválečná návštěvnost z roku 1911 (70 935 osob), kterou se podařilo poprvé překonat až po šedesáti letech. Místní podnikatel Alfred Schwalb včas vystihl tento trend a přišel s nápadem postavit v Karlových Varech moderní hotel na světové úrovni, který by byl díky špičkovým službám a nabízenému luxusu schopen přilákat do města mezinárodní společenskou smetánku.

Úžasný výhled

Vzhledem k tomu, že údolí říčky Teplé už bylo velmi hustě zastavěno, vybral si Schwalb pro stavbu hotelu vrch nad kavárnou Helenin dvůr. Místo to sice bylo v té době poměrně obtížně přístupné, na druhou stranu slibovalo budoucím hostům hotelu Imperial úžasný výhled do údolí a stavbě samotné roli karlovarské dominanty. Přestože většina lidí včetně městské rady a konkurence považovala projekt za utopii, podařilo se Schwalbovi velmi rychle získat dostatečně silného investora lorda Westburyho, kterému se v mezinárodních podnikatelských kruzích přezdívalo „hotelový Richard".

Díky jeho kapitálu mohl Alfred Schwalb v roce 1905 provést výkup pozemků a ještě v prosinci téhož roku zahájit stavbu lanovky vedené z Divadelního náměstí k budoucímu Imperialu. K hotelu Imperial vedla ještě jedna lanovka ze Slovenské ulice, která byla dána do provozu souběžně s jeho otevřením v roce 1912. V roce 1959 však byla kvůli své pokročilé zchátralosti bez náhrady zrušena.

Po dokončení první lanovky následovala výstavba příjezdové silnice z tepelského údolí k budoucímu hotelu Imperial. Navzdory astronomickým nákladům na její pořízení lord Westbury bezplatně předal tuto silnici ihned po jejím dokončení do vlastnictví města.

Po vybudování přístupových komunikací bylo možné přistoupit k vlastní stavbě hotelu Imperial. V září 1908 přicestoval do Karlových Varů renomovaný pařížský architekt Ernest Hebrard, aby si prostudoval podmínky přímo na místě. Na jaře 1909 předložil zadavateli pečlivě zpracovanou studii hotelu včetně návrhu jeho vnitřního vybavení. Detailního rozpracování plánů se ujala Vídeňská stavební společnost a známá nábytkářská firma Portois a Fix z Vídně. Vídeňská stavební společnost však nedokázala naplnit očekávání zadavatele, proto A. Schwalb pověřil rozpracováním vize architekta Hebrarda až do detailních výrobních výkresů renomovanou architektonickou firmu Wayss und Freitag AG und der Meinong.

Astronomické náklady

Od září 1910 už vše běželo na plné obrátky. Impozantní budova hotelu, citlivě zasazená do přírodního rámce Karlových Varů a odpovídající nejnáročnějším požadavkům na lázeňskou architekturu zaměřenou na umělecké detaily a všestranný komfort, byla zkolaudována v květnu 1912 a stala se tak jednou z prvních staveb na českém území, která byla vybudována pomocí tehdy novátorské technologie litého betonu. Slavnostní zahájení hotelového provozu proběhlo 18. června 1912. Celkové náklady na vybudování hotelu Imperial přesáhly čtyři miliony rakousko-uherských korun. Pro ilustraci, o jak vysokou částku se jednalo, může
posloužit výše mzdy průměrného pražského zaměstnance, která se pohybovala kolem tisícikoruny ročně nebo průměrná cena kilogramu hovězího masa, jež činila 1,80 K.

Hotel nabízel maximální luxus

Moderní zázemí hotelu Imperial nabízelo všechen myslitelný luxus pro 365 hostů, kteří se do Karlových Varů sjížděli během sezony, jež trvala od června do září. Kromě dietních pokrmů po ně byly v několika hotelových jídelnách k mání také nejvybranější kulinářské lahůdky podle francouzské a vídeňské kuchyně, které doplňovala nabídka výrobků z vlastní cukrárny. Příjemnou atmosféru navozovaly koncerty místních i hostujících orchestrů, které bavily hosty několikrát denně.

Pozvání přijali i američtí lékaři

K oblibě hotelu Imperial přispívala také jeho marketingová strategie. Hned v prvním roce jeho provozu byla do Karlových Varů pozvána delegace 60 amerických lékařů, kteří si prohlédli celé zařízení a seznámili se s karlovarskou léčebnou metodou. Není tedy žádným překvapením, že jen během roku 1913 se v Imperialu ubytovalo 179 hostů z amerického kontinentu… Svou velkou oblíbenost mezi americkými hosty si hotel dokázal udržet i v následujících letech až do druhé světové války.

Tradice lázeňských šachových turnajů

Díky iniciativě městského radního a předsedy Karlovarského šachového klubu Viktora Tietze se Karlovy Vary zařadily po bok světových lázní v Monte Carlu nebo Ostende, v nichž na začátku 20. století vznikla tradice lázeňských šachových turnajů se zastoupením hráčů světové úrovně.

V Karlových Varech rychle pochopili přínos šachových turnajů pro šíření věhlasu města doma i v zahraničí. Už v roce 1907 proto uspořádali turnaj, který je zároveň považován za první mezinárodní šachový turnaj na českém území. V roce 1911 se konalo měření schopností světové šachové elity v Karlových Varech podruhé.

Po přestávce způsobené první světovou válkou se v květnu roku 1923 v Karlových Varech konal už třetí šachový veleturnaj. Poprvé se hrálo v hotelu Imperial, jehož vedení přispělo částkou 70 000 korun do fondu na ceny pro vítěze (A. Schwalb byl členem Karlovarského šachového klubu), který dosáhl celkové výše 120 000 korun. Díky astronomické výši prémií se v Imperialu sešli nejlepší šachisté světa. V silné konkurenci si nejlépe vedli šachisté Aljechin, Bogoljubov a Maroczy.

Hotel Imperial hostil také čtvrtý a zároveň poslední předválečný karlovarský turnaj v roce 1929, který je dnes považován za jednu z nejkvalitněji obsazených soutěží v historii šachu. Startovala zde kompletní světová šachová špička až na ruského hráče Aljechina, který na turnaji působil jako tiskový zpravodaj New York Times.

O zábavu bylo postaráno

Hosté hotelu Imperial se rozhodně nenudili ani ve chvílích, kdy se zde neodehrávalo žádné napínavé sportovní klání. V hlavní sezoně hosty několikrát denně bavily koncerty stálých i hostujících orchestrů, které hrály také k tanci. Za pěkného počasí se tančilo pod širým nebem na venkovní terase na jižní straně hotelu. Ve velkolepých společenských salonech se dvakrát týdně konalo velice oblíbené bals parés, které přitahovalo početné publikum mezinárodního významu.

Také město Karlovy Vary využívalo prostory hotelu Imperial pro konání svých městských reprezentačních plesů, kterých se zúčastňovali nejvýznamnější lázeňští hosté a společenská špička.

U hostů byla velice oblíbená také zahradní kavárna, která se nacházela před hlavním vchodem hotelu v prostoru mezi vjezdem a výjezdem z areálu. V přízemí pravého křídla hotelu byl hostům k dispozici anglo-americký bar, kde díky jeho izolované poloze nerušeně pokračovala zábava při tónu houslí až do pozdní noci.

Honosné prostředí lákalo i šlechtu

Honosné prostředí rychle přilákalo členy panovnických rodů, vysokou šlechtu, ministry, diplomaty, bankéře, průmyslníky, obchodníky a nejvýznamnější umělce. Panovnické rody mezi hosty Imperialu zastupovali například ruský velkokníže Pavel se synem Vladimírem nebo člen německé císařské rodiny princ Friedrich Leopold. Z dlouhé řady členů předních šlechtických rodů je možné namátkou uvést třeba lorda George Carnarvona, který je celosvětově známý jako mecenáš archeologických průzkumů v Egyptě, jež vedly ke slavnému objevu hrobky faraona Tutanchamona. Podnikatelský svět reprezentovali třeba členové rodiny Rothschildů, světoznámý výrobce klavírů William Steinway, pražský velkotovárník Kolben či Jan Antonín Baťa. Zavítali sem i hollywoodští herci Douglas
Fairbanks a jeho žena Mary Pickfordová, režisér Gustav Machatý nebo hudební skladatel Richard Strauss.

Nadějný start hotelu Imperial narušila napřed první světová válka, během níž odpadla klientela ze zemí znepřátelených s Rakousko-Uherskem. Vzápětí po jejím skončení se Imperial musel vyrovnat se ztrátou klientely z řad ruské šlechty, kterou zlikvidovala bolševická revoluce. Skutečný zlom však přinesla až druhá světová válka a po ní následující znárodnění hotelu, které znamenaly konec jeho fungování v podobě, v jaké byl založen. Zašlý lesk se hotelu vrátil až v posledních dvaceti letech, během nichž nový majitel investoval více než půl miliardy korun do jeho rekonstrukce. Díky tomu jeho služeb opět využívají přední osobnosti politického, podnikatelského, sportovního i uměleckého života.