Zažil jsem toho tolik, že by to vydalo na několik životů, říká Michal Jančařík

Enigmatické variace se vracejí opět na Šumavu a opět do Kašperských Hor. Jak se ti to podařilo?

Díky za otázku, Petře. Variace hrají moji kamarádi Martin Stránský s Honzou Maléřem. Tato hra je pro mě srdcovka, stejně jako Šumava, kam jezdím od mala a jsem tam na půl doma, takže tohle spojení se nabízí. Na Kašperku v létě 2019 to bylo úžasné představení se západem slunce nad horami, herci si to užívali moc a diváci také. Vždyť jsi tam byl také, tak to pamatuješ. Nedaleký dvorec Vogelsang má zase pro změnu výhled na hrad Kašperk a k tomu fantastický malý amfiteátr. Tam se ale v roce 2020 nehrálo. Šumava nám tehdy ukázala svou deštivou tvář a muselo se hrát uvnitř. Tak doufám a modlím se, aby nám to v sobotu na Vogelsangu vyšlo, protože hraní venku v exteriéru Šumavy, to je prostě nejvíc.

Co jsi celé ty tři roky, co jsme se neviděli, dělal? Na jakých projektech nebo záměrech jsi pracoval a pracuješ?

Enigmatické variace se hrají pořád dál, vlastně už dvanáctou sezonu, což je unikum. K tomu chystám teď další hru. Jmenuje se Milion, napsal ji můj kamarád Vilém Dubnička a hrají v ní Hynek Čermák s Vláďou Polívkou. Premiéra bude začátkem září. A do třetice divadlo – koncem srpna na zámku Nebílovy u Plzně připravuji už asi patnáctý ročník divadelního festivalu. Nějak se mi tenhle fenomén vkrádá do života čím dál víc. Moji prarodiče byli herci v Plzni, babička Alena Jančaříková pak dokonce také v Národním divadle, můj táta Petr Jančařík také občas hraje, tak to mám přeci jen asi nějak v genech (smích). Kromě toho uvádím v Plzni na místní TV svůj pořad, pro Českou televizi natáčíme seriál bezbariérových výletů… No, nenudím se. Ale asi nejvíc se teď těším na dabing. Přesněji české znění dokumentů pro ČT 2. Budeme namlouvat tanzánské Serengeti, kde jsem kdysi byl, tak to bude lahůdka.

RETRO: Starší a méně známé fotky ze Strakonic. Poznáte některá místa?

Jak jsi ty a tvojí blízcí přežil covid a dvouletou blokaci?

Myslím, že docela dobře. Pro mě to tak velká změna nebyla, protože já s omezeními žiju už od roku 2016, co jsem na vozíku. Dalo by se říct, že s covidem se svět zpomalil a omezil a vlastně se tím tak trochu přizpůsobil mně… Najednou jsem měl dcery daleko víc doma, když měly školu přes počítač, což bylo docela fajn.

Je něco nového kolem tvého zdravotního stavu?

Nového zaplať Bůh nic. Já toho měl nového za posledních pět let ažaž. Transplantace ledviny, znehybnění, cukrovka a spousta dalších věcí. Myslím, že toho je na několik životů. Takže teď se soustřeďuji na zachování toho, co mi zbylo, abych mohl nějak fungovat. Rehabilituji každý den a také se snažím držet si váhu, což je při absenci pohybu dost složité. Byl jsem zvyklý hrát tenis, jezdit na kole, na lyžích, na běžkách… Ale nestěžuji si. Jsou na tom lidé daleko hůř. A ty velmi obdivuji, to mi věř.

Chystáš se v létě na dovolenou?

Jasně, že ano. Bude to taková pestrá tour po republice. Začínáme na jižní Moravě, pak pár dní do Beskyd a následně na závěr k vám do jižních Čech, do mé milované České Kanady. Zní to krásně a moc se na to těším. Ale na rovinu – byla to velká akce a spousta hodin času vyhledat na třech místech po sobě ubytování, které by mělo bezbariérovou koupelnu. Přitom to vlastně nic nestojí – přidají se sice 2 nebo 3 madla, ale ušetří se za sprchovou vaničku. A klientů, kteří mají problémy s pohybem a uvítají to, těch je přece dnes tolik… Tak snad to bude do budoucna lepší. Krásné léto všem!