První kniha vyšla Zdeňku Šmídovi v roce 1977 (Sbohem, Dicku!), výčet jeho děl se v roce 2009 knihou Starci na Aljašce aneb Proč bychom se nezmrazili zastavil na počtu 26titulů. Mezi nejznámější patří vodácko – horácká trilogie Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii, Proč bychom se nepotili, aneb Jak se chodí po horách a Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou. Svůj vztah ke Karlovarsku vyjádřil například v dílech Strašidla a krásné panny či Mé staré dobré Vary aneb Váš žoviální průvodce pitím i žitím.
Na Zdeňka Šmída mám jednu krásnou a nezapomenutelnou vzpomínku. Někdy po roce 1998, kdy vyšla jeho kniha o koncertu Lubomíra Brabce za jižním polárním kruhem S kytarou v Antarktidě, měl autor společně s muzikantem autogramiádu v jednom z karlovarských knihkupectví. Mezi oblíbené hudebníky mé tehdejší přítelkyně patřil právě Lubomír Brabec, a tak jsem jí knihu pořídil. Kytarista jí napsal věnování, a když mě fronta autogramů lačných čtenářů dotlačila až před Zdeňka Šmída, zvedl oči, rozzářil se, pozdravili jsme se, a on do knihy napsal: „Váženému kolegovi s úctou Zdeněk Šmíd.“ Tehdy jsem mu v duchu spílal, že pokazil dárek pro mou přítelkyni. S odstupem času je mi moc líto, že tato kniha s tím úžasným věnováním nezdobí mou knihovnu. Měla by v ní čestné místo…
