Zatímco před svátky se starali o více než dvacítku psů, po Štědrém dni jich v kotcích zbylo 12. „Obávám se ale, že se k nám někteří dříve či později vrátí,“ tvrdí Martin Čermák, správce útulku. „Živý vánoční dárek je totiž takřka vždy krokem na tenký led,“ vysvětluje.

Lidé se totiž podle jeho slov snadno nadchnou pro psa, neuvědomují si ale, že mít jej doma není jen krátkodobá radost, ale především dlouhodobá starost. „Statistiky hovoří jasně. Osm z deseti psů, které si od nás lidé vezmou, se k nám zase vrátí,“ potvrzuje Čermák.

Nejhorší je, když lidé v dobré vůli berou psa jako dárek pro druhou osobu. „Ne vždy se ovšem setkají s úspěchem. A co pak se psem? Šup s ním zpátky do útulku! A pak nastávají trapné situace. Lidé se často stydí, a tak si vymýšlejí pseudodůvody, proč psa vrátit. Ti méně stateční pak zvířata přivazují ke stromům v lese. Nejkrutější ovšem je, a už jsme se s tím také setkali, když majitel vrátí psa do útulku po několika letech soužití. Pro zvíře je to nesmírně traumatizující,“ líčí zkušenosti s „pejskaři“ Čermák.

Tento problém se ale netýká pouze psů. „Předtím, než si kdokoliv pořídí jakékoliv zvíře, by si měl vše dobře rozmyslet. Mít domácího mazlíčka totiž není otázkou dvou týdnů, ale třeba patnácti let života,“ vysvětluje obezřetnost při výběru zvířete správce karlovarského útulku.

Martin Čermák rovněž vyvrací zažitý mýtus o tom, že zvířata v útulku trpí. „Po materiální stránce určitě ne. Troufám si říci, že se u nás mají často lépe než u původních majitelů. S materiálním zabezpečením psů nemáme naštěstí díky sponzorům a lidem, kterým není osud opuštěných zvířat lhostejný, problémy. Horší je to s kapacitou útulku. Kdybychom přijímali opuštěné psy od lidí, nebyl by problém zaplnit všech dvacet kotců za dva týdny. Proto přijímáme do útulku pouze skutečně bezprizorní psy, které k nám přivezou strážníci karlovarské městské policie,“ doplňuje Martin Čermák.