Program nabídne až 75 rodinám například pomoc při školní přípravě dětí, pomoc při osvojování finanční gramotnosti nebo s hledáním vhodného bydlení.

SOS dětské vesničky tak výrazně posilují kapacity sociálně aktivizačních služeb, které jsou v současné době v lokalitě zajišťovány především organizací Člověk v tísni.

„Řešíme s rodiči všechny důležité záležitosti, které pomohou stabilizovat situaci v rodině, umožní všem členům rodiny zůstat pohromadě a zachovat zdravé prostředí pro výchovu dětí,“ uvedla Dominika Tichá, terénní sociální pracovnice a vedoucí služby SOS Kompas. „Vzhledem k situaci ve Žluticích bylo problematické zajistit potřebnou péči se stávajícím počtem pracovníků, proto jsme rádi, že se nyní naše řady rozšíří o jednu novou kolegyni,“ dodala.

Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi naplňují jeden z cílů Strategického plánu sociálního začleňování Žluticko 2016 2018, které si Žlutice a Valeč vytyčily ve spolupráci s vládní Agenturou pro sociální začleňování.

„Podařilo se nám nastavit efektivní spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování, neziskovými organizacemi a dalšími partnery. Většina opatření, která jsme si stanovili na podporu místních obyvatel i obce, se nám daří plnit,“ hodnotí spolupráci s Agenturou starosta Valče Josef Kubař.

Spolupráci pozitivně hodnotí i starosta Žlutic Václav Slavík. „Projekt SOS dětských vesniček v podobě sociálně aktivizační služby je ve Žluticích vítaným opatřením a posílením v sociální oblasti. Chceme jít ale ještě dál, chceme vytvořit koordinovaný systém poskytovaných služeb na území města tak, aby se služby například nepřekrývaly,“ poznamenal Slavík.

Obcím se díky spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování, která prostřednictvím takzvaného Koordinovaného přístupu k sociálně vyloučeným lokalitám poskytuje svým partnerům komplexní podporu, podařilo zajistit také financování terénních sociálních pracovníků, aktivity finanční a právní gramotnosti, dluhového poradenství a další.

Tyto aktivity výrazně pomohou k řešení sociálních problémů na Žluticku. Jakých, to přibližujeme v níže uvedeném příběhu jedné ze žlutických rodin.

VERUNKA A RADEK, PŘÍBĚH ŽLUTICKÉ RODINY

Všechno to začalo v roce 2009. Veronika a Radek N. tehdy přišli z rozhodnutí soudu kvůli špatné a možná i nedostatečné péči o své tři děti, které byly umístěny do ústavu. Odebrání dětí ale v tomhle případě nevedlo k rezignaci rodičů, jak tomu často bývá. Zejména matka začala intenzivně usilovat o návrat dětí, i když věděla, že pravděpodobnost jejich návratu z ústavní péče zpět do biologické rodiny je nízká. Úřednice sociálněprávní ochrany dětí s rodinou průběžně pracovala, přesto se výsledek nedostavil.

Později začala hledat na rodině „chyby“. Za závadnou označovala i skutečnost, že je matka evidovaná na úřadu práce. Vadit začalo používání suchého záchodu nebo nedostatečný příjem rodiny. Přesto děti velmi rády jezdily k rodičům na víkendové pobyty a prázdniny.

Vždycky je šance

Paní Veronika opakovaně podávala návrh na zrušení ústavní výchovy. Naposledy soud rozhodoval ve věci začátkem roku 2016, kdy byl návrh opětovně zamítnut s tím, že důvody, pro které byla ústavní výchova nařízena, i nadále trvají. „A když jsme si začali myslet, že už není šance, v listopadu loňského roku jsme navázali úzkou spolupráci s dětskými vesničkami v Karlových Varech,“ říká paní Veronika a vzpomíná:

„Přišla se k nám podívat sociální pracovnice, vysvětlila nám, co nás přibližně čeká, podívala se, jak žijeme, promluvila si s námi tak nějak lidsky a představila nám možnosti návratu dětí zpět k nám domů.“

Mravenčí práce

Po zvážení všech možností se manželé rozhodli intenzivně a systematicky situaci řešit. Sociální pracovnice z karlovarského SOS Kompasu pomohla rodině vypracovat podrobný finanční rozpočet, z důvodu špatné dopravní obslužnosti vytvořila krizové plány pro případ, že někomu z rodiny ujel autobus.

Zajistila dětem oblečení z karlovarské SOS dětské vesničky, pomohla při vyřízení potvrzení o prodloužení pracovní smlouvy, nájemní smlouvy bez úplaty od majitele rodinného domku, výpisu katastru, fotodokumentace a dalších potřebných dokumentů. Ty pak byly předloženy u dalšího soudního jednání. A výsledek?

Zpátky doma

Když letos v lednu soudkyně vynesla rozhodnutí, že děti budou vráceny zpět do rodiny po téměř sedmi letech, nezůstalo v soudní síni jedno oko suché. Za svoji nelehkou práci si veřejnou pochvalu před soudem vyslechla i obětavá sociální pracovnice. A správná slova hledala také šťastná maminka.

„Na příchod našich dětí jsme se velmi těšili, je to nádherný pocit, obrovské štěstí, radost. Chci jim dát první poslední, ale bude jen a jen na nich, co si z toho vezmou a jak s tím naloží,“ s nadšením vypráví paní Veronika.

Lucie Nemešová, Odbor (Agentura) pro sociální začleňování