Kliknutím zvětšíteVěděli jste například, že kočky mají zvláštní zálibu v dětských kočárcích, mají místnost, kde žádný zákazník nikdy nebyl, nebo že občas kradou dezerty z talířů? Ano, s kočkami je zábava, ale jen do míry snesitelné jí samotnou nebo pak možná i člověkem. Přesto jsme těmto rozkošným tvorům naprosto propadli a četnost kavárenských podniků, kde kočky rozhodně jsou doma a myši nemají pré, to rozhodně potvrzuje.
Největší kočičí kavárna na světě:
Deník oslovil kočičí kavárny v Praze, Brně, Ostravě i Olomouci a zjistil, jak to vlastně zdejší kočky mají.Pokud máte tip na zájímavý podnik, staňte se fanouškem facebookového profilu Deník Styl a napište nám.
Trocha historie
První kočičí kavárna byla otevřena již v roce 1998 – v Taipei na Tchajwanu. Tento koncept však dostál opravdové popularity až v Japonsku, kde se kočičí kavárny rozšířily po roce 2000. Přitahovaly zejména mladé pracující lidi z japonských sídlišť a malých bytů, kde chov domácích zvířat není možný, jak uvádí internetová encyklopedie Wikipedie.
První kočičí kavárna v Česku pak vznikla v Karlových Varech v roce 2014 a nesla název Cat´s Café, jak o tom již v minulosti informoval Deník.
Kočičí kavárny v Česku se nacházejí například v Brně, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Kladně, Kroměříži, Olomouci, Opavě, Ostravě, Pardubicích, Písku, Plzni, Praze, Táboře, Ústí nad Labem nebo ve Zlíně. Informuje o tom web Modrý kocouř.
S kavárenskou péčí se samozřejmě pojí spousta vtipných a zajímavých zážitků. Kočky někdy dokážou rozproudit krev v žilách a někdy vám také díky nim v žilách krev tuhne.
S kočkami je legrace… někdy
Tito nevyzpytatelní tvorové někdy dokážou lidem pěkně zavařit, pokud je dobře neznáte a nedokážete předvídat, co by mohli udělat – což se nedá většinou nikdy. S kočkami může být i zábava, když se na to však v některých situacích díváme s nadhledem.
„Napadá mě jeden moment, kdy zákazník přinesl do kavárny (bůhví proč) v kleci živého holuba. Myslím, že než jsme si všimli, co to v kleci je a pána požádali o to, aby odešel, holub si zažil muka. Kočky lezly po kleci a snažily se ho ulovit, samozřejmě,“ usmívá se Zuzana Chlaňová Vrbová z podniku Kavárna Kočičí na Starém Městě. A rovnou přihazuje ještě jednu historku.
„Když se u nás natáčely Kočičí pohádky pro ČT Déčko, produkční si mysleli, že když přinesou celé pečené kuře, kočky ho budou poklidně před kamerou okusovat. Ta mela, co nastala, byla skvělá. Kočky se samozřejmě začaly přetahovat, trhat kuře na kusy a nosit si ty kusy do kočičí místnosti. Takže z této poklidné scény nebylo nic,“ říká Vrbová.
„Obsluha“ písecké kočičí kavárny
Kočky si občas také chtějí hrát a mohou být rády, že nejsou v lidské kůži, protože pak by už možná některé věci řešily na právní úrovni. „Jedna naše kočička Matynka ukradla paní z kabelky peněženku. Jiný kocourek Olaf byl leckdy schopen sprintem utíkat přes celou kavárnu, aby vyrval zákazníkovi z ruky toast či z talířku dortík.
A často se děje, že kočičky lezou lidem do tašek, a to hlavně, když tam mají čerstvé maso, někdy je pak musíme honit po kavárně,“ říká zase Eva Veselá z CoffeeCat v Olomouci. Některé kavárny zase občas řeší úprk kočky, a to i přesto, že ve všech jsou nainstalovány speciální zábrany kvůli těmto situacím, kdy by si kočka chtěla vyrazit na výlet.
„Jednou se nám ztratil mainský kocour Azrael. Někdo nezavřel vrátka z voliéry a Azrael toho využil. Obešli jsme okolí, vyvěsili letáky s fotkou, dokonce slíbili i odměnu. Nakonec jsme ho objevili ve vedlejším dvoře v díře pod trafostanicí - prozradil se zoufalým mňoukáním. Bílé tlapky špinavé, trochu hladový, ale jinak úplně v pořádku, více než týden žil na svobodě, a to se počítá!“ směje se Dagmar Milatová z Čauky mňauky cafe v Ostravě.
Aneta Oščádalová z Kočičí kavárny Pelíšek v Brně zase zmiňuje, že se často stává, že si lidé myslí, že všechny kočky, které mají v kavárně vyfocené na stěnách, jsou reálně v kavárně. „Na stěnách máme vyvěšené fotografie všech kočiček, které u nás kdy našly nový domov. To by znamenalo, že bychom jich měli v kavárně přes šest set!“ usmívá se.
V kladenské kavárně U Kočičích tlapek žije desítka koček, po lidech se jim moc stýská
Doplňuje, že kočkám se snaží dávat originální jména. „A pokud jsou inspirována například i hlavními městy, nejeden ze zákazníků se nás už zeptal, jestli opravdu ta kočka teď žije v daném městě," sdělila.
Kočky a fenomén kočárků
Vtipných historek s kočkami v kavárnách je nespočet, nicméně velmi často se opakuje jedna podobná, a to s věcí, kterou si kočky zjevně oblíbily – s dětskými kočárky. Nejednou se totiž stalo, že si takto kočku místo nebo s dítětem málem odvezla leckterá maminka.
„Jednou se kočka uvelebila v prázdném kočárku, zamotala se do deky a paní s ní takto vyjela před kavárnu. Až teprve, když chtěla dát dítě do kočárku, všimla si a vrátila se zpátky, že nám něco odvezla,“ potvrdila Zuzana Chlaňová Vrbová z pražské Kavárny Kočičí.
Své zkušenosti s kočárkuchtivými kočkami mají i v Ostravě. „Byly doby, především první dva roky, kdy jsme kočky na konci směny přepočítávali, protože některé se rády uvelebily v košících pod dětským kočárkem a my se báli, že nám je odvezou. To se ale nikdy nestalo – kočárek s kočkou byl mnohem těžší,“ říká zase Dagmar Milatová.
Nakonec i v Brně jsou kočárky v kavárnách známé jako nebezpečné a jsou považovány za kuriozitu. „Jednomu z našich kocourů se kočárky líbily natolik, že ukrytému ve spodní kapse se mu povedlo dokonce v jednom vycestovat ven z kavárny. Majitelka kočárku si toho naštěstí do několika minut všimla a hned se s nečekaným cestovatelem vrátila,“ mluví o svými slovy komickém ponaučení Aneta Oščádalová.
Jsou kočky náladové a ovlivňuje to chod kaváren?
Kočky jsou známé tím, že občas trpí proměnlivostí svých nálad. A možná i více než lidé samotní. Své o tom vědí snad všichni majitelé kočičích kaváren, které jsme oslovili.
„Náladovost, stejně jako samotná povaha koček, je velice individuální. Některé milují pozornost hostů a vždy si rády přijdou pro pomazlení. Jiné jsou zase ostýchavější a dny raději tráví v soukromí kočičí místnosti, kam návštěvníci nesmí. Ve většině případů jsou ale kočičky v naší kavárně milé, přívětivé a občas až moc zvědavé,“ prozradila Aneta Oščádalová z Kočičí kavárny Pelíšek v Brně.
Specifický názor má na to Dagmar Milatová, majitelka ostravského Čauky mňauky cafe. „Já tvrdím, že každý z lidí má nebo naopak nemá kočičí (nebo obecněji zvířecí) auru. A nezáleží na tom, jak hodně chcete kočku pomazlit – pokud tu auru nemáte, kočka se vám vyhne, obejde vás, nesedne si vedle vás,“ tvrdí Milatová. Zároveň doplňuje, že kočky nejsou náladové, jen zkrátka někdy nemají svůj den.
Majitel Catcafé v Praze zase obrací pozornost i k návštěvníkům a jejich ohleduplnosti. „Někteří zákazníci nechápou, že nejsme cirkus, že kočky jsou zvířata, mají rozdílný charakter a potřebují spát alespoň čtrnáct hodin denně,“ potvrzuje.
„Kdo má kočku doma, tak to chápe. Ovšem baví nás, že se najdou hosté, kteří si myslí, že kočku přemluvíme, aby byla příjemnější a mazlivější. To opravdu nejde. U žádného zvířete,“ směje se zase Zuzana Chlaňová Vrbová z podniku Kavárna Kočičí Praha na pražském Starém Městě.
Kočky a jejich pravidelní štamgasti
V kočičích kavárnách se běžně stává, že lidé si oblíbí „svou“ kočku, za kterou již pravidelně docházejí a zpestřují si tak svou kávu příjemnou zvířecí společností. Někdy je tomu ale i naopak.
„Většinou je to totiž vzájemné. I ta kočka si oblíbí daného člověka a často na něj čeká. Máme několik zákazníků, kteří chodí do kavárny už v pravidelný čas a kočka už je vyhlíží z okna,“ zmiňuje Zuzana Chlaňová Vrbová z Kavárny Kočičí Praha.
Protože existují i takzvané adopční kočičí kavárny, kde si člověk může svou kočičku vyhlídnout a poté si ji adoptovat, je zřejmé, že tento proces je více než žádaný.
„Pokud si některý z hostů vyhlídne některou z kočiček (nebo naopak si kočka vyhlédne svého nového majitele), zpravidla se k nám vrátí a po drobných administrativních krocích si může danou kočku odnést domů. Máme dokonce hosty, kteří si od nás adoptovali více koček,“ potvrdila podobnou situaci Aneta Oščádalová z Kočičí kavárny Pelíšek v Brně.
Ta se stala první umisťovací kočičí kavárnou v Česku. To znamená, že všechny kočičky v kavárně pocházejí z útulku a v kavárně čekají na svůj nový stálý domov.
„Za sedm let provozu jsme pomohli dostat do nového domova přes 670 koček a v naší misi chceme i nadále neúnavně pokračovat. Na své si u nás však přijdou i ti, kteří momentálně kočičku adoptovat neplánují. Najdou u nás výběrovou kávu, domácí dezerty, vrnící miláčky k pomazlení a pohodovou atmosféru,“ říká Oščádalová.
Adopční kavárnou se stejným principem je také kočičí kavárna CoffeeCat v Olomouci. Za ni mluvila Eva Veselá. „Natrvalo máme v kavárně tři kočičky plemena Ragdoll a Něvskou maškarádu, jsou velmi oblíbené u zákazníků a lidé se za nimi rádi vrací. Jinak proto, že máme adopční kavárnu, kočičky se nám točí, ale i tak si některé najdou své oblíbence a zákazníci jsou schopni chodit každý den jenom proto, aby se s tou svou mohli pomazlit. Nejvíce oblíbená jsou malá ňuňavá koťátka,“ popisuje Veselá.
I kočky mají své dny
I kočky musí mít svůj úkryt, kde se schovají nejen před světem kavárny, ale i světem obecně. Takzvanou „kočičí místnost“ mají v každé kavárně a bydlí zde opravdu jen kočky. Je to prostor, kam zákazníci nemohou vstoupit, a ony tam mají k dispozici veškeré zázemí.
„Máme kočky, které tam chodí pravidelně třeba na odpolední spánek. Nebo právě, když si chtějí vydechnout. To, že se pohybují v kavárně mezi hosty, je jejich volba. Pokud by nechtěly mezi lidmi být, ani by tam nemusely vstoupit. Naštěstí jsou naše kočky opravdu kontaktní povahy a baví je to. Jinak bychom si je do kavárny nebraly, to by bylo trápení," potvrzuje s úsměvem Zuzana Chlaňová Vrbová z pražské Kavárny Kočičí na Starém Městě.
Pokud by se však našla kočka, která by z kavárny byla opravdu nešťastná, našli by jí jiný domov. „Náš cíl je, aby byly happy všichni,“ potvrzuje s úsměvem Zuzana Chlaňová Vrbová.
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
