Starost o vlastní úly není žádný med. Včelařství má stále svá tajemství

Chalupa, kam žena Vladimíra Brádlera - paní Markéta, jezdila od dětství a věnuje se tu pěstování a zpracování bylinek, je dnes také domovem patnácti včelstev. „Kdysi nás napadlo, že bychom chtěli žít zdravěji, trochu víc v harmonii s přírodou, a tak to nějak přirozeně vzniklo,“ říká Markéta Brádlerová. „K bylinkám jsme si potom přibrali včely," dodala.

Náročný koníček. Včely nejsou věc, ale živí tvorové, říká zkušený včelař

Dnes už lze hovořit o společném manželském projektu nazvaném Utajený včelín / Růžová farma. Podle slov Vladimíra Brádlera nakročili k větší soběstačnosti, kterou patrně nechtějí dotáhnout do absolutní podoby. Nicméně cesta, jíž se vydali, jim vyhovuje a naplňuje je. Vladimír Brádler sice včelaří teprve od roku 2018, ale včelám se od počátku věnuje velice intenzivně.

I tradice doznává změn

„Jsem zvyklý dělat věci naplno a pořádně. Na začátku jsem věděl jedinou věc – že to bude chtít velkou péči, dost studia a hodně práce,“ svěřuje se Vladimír. „Studuju včelařskou školu, literaturu, naše i cizí články, objíždím kurzy, včelaře u nás i v zahraničí, hledám věci na internetu…,“ vyjmenoval.  Připomíná, že jako každý jiný obor je i včelařství zahlceno množstvím chybných informací a rad, které člověka mohou svést na slepou cestu a stát zbytečné úsilí.

„Včelařství je hodně stará činnost, o včelách už mnoho víme, ale zároveň je toho ještě dost, co zůstává neprobádané. Musíte se pořád oprošťovat od chyb a hledat pravdu, tohle nikdy nekončí. I v tom je ale včelařství zajímavé. Dnešní včelaření se už také ve světle nových poznatků dost proměnilo, což třeba starší včelaři moc neakceptují a pořád jedou svou cestou. Neříkám, že nutně špatnou, ale přece jen se i tenhle obor, jakkoli tradiční, posunul dopředu, některé věci jsou překonané a dělají se jinak,“ míní.

Včelaření jako hobby je u nás na vzestupu, což potvrzuje i Vladimír Brádler, k fenoménu však dodává: „Včely jsou už nějakou dobu populární, jde to ruku v ruce s větším zájmem o život v souladu s přírodou, snad i o větší soběstačnost. Ale mnozí noví včelaři nevědí, jak se o včely dobře starat, a mají hodně úhynů. Staří včelaři je nemají moc v oblibě i kvůli nákazám, které pak ohrožují jejich včelstva. I k nám se kdysi přišli podívat, jak to tady vedeme. Naše včelstva jsou ale silná, což paradoxně taky může některým včelařům vadit, protože se bojí, že ta jejich, pokud jsou slabší, v přírodní konkurenci neobstojí.“

Utajený včelín Vladimíra BrádleraZdroj: se svolením Vladimíra Brádlera

V souvislosti se včelařským „boomem“ Brádler podotýká, že ve srovnání s jinými evropskými zeměmi patří Česko k „převčeleným“ územím. „Zrovna tady u nás to vychází dobře – tak čtyři včelstva na kilometr čtvereční, ale jsou místa, kde je na téhle rozloze třeba třicet nebo čtyřicet včelstev. To už je moc. Jednotlivá včelstva si konkurují, nestačí jim potrava a včelař je musí výrazněji dokrmovat,“ upozornil. A nesmlouvavý zákon přírody funguje – včelstva, která v konkurenci neobstojí, postupně slábnou, nejsou vitální a jsou i náchylnější k nemocem. Také se neubrání včelám ze silnějších včelstev, které jejich úly bez milosti „vyloupí“. Při tom se ovšem mohou od nemocného včelstva nakazit – v nejhorším případě decimující varroázou, kterou způsobuje roztoč varroa destructor neboli kleštík včelí – a choroby roznášejí dál.

Pestrá „pastva“ a zdravé včely

Podle Brádlera je optimální vzdálenost mezi úly pět až deset metrů – i kvůli přirozenému „zalétávání“ včel, kdy jedinec přeletí do jiného než domovského úlu (a může sem pochopitelně zavléci i chorobu). Jde asi o tři procenta včel, což však při mocnosti čtyřicet až šedesát tisíc jedinců, které čítá jedno včelstvo v letní sezoně, není úplně zanedbatelné číslo. „Optimální rozestup mezi úly pomáhá bránit šíření případné nákazy, protože včely se pak zalétávají jen mezi úly jednoho včelaře, což se v zásadě bere jako v rámci jednoho včelstva, i když to samozřejmě není přesné,“ vysvětluje včelař z Broumovska.

OBRAZEM: Ochrání a ušetří čas. Včely v úlu zkontroluje aplikace

Brádler o svých chráněncích hovoří většinou jako o „včelkách“ a na otázku, co by poradil do začátků včelařskému novici, říká bez zaváhání: „Nejdůležitější je dobré stanoviště pro úly, polostinné místo, aby na ně přímo nepražilo slunce. Česno neboli vstup do úlu by mělo být na jih, slunce včelky vytáhne ven a sluneční paprsky dezinfikují leták, tedy přistávací plochu před úlem. Včelky taky potřebují mít v dosahu přirozený zdroj vody. Ani nemusí být extra čistá, ony si ji umějí vyčistit, dokážou leccos odfiltrovat. A pak potřebují dostatek pylu a nektaru, ideální je čistá krajina, kde jsou louky s pestrou květenou.“ Včelaři to nazývají pestrou pastvou. Včely sbírají pyl a nektar v okruhu jednoho až tří kilometrů od úlu, výjimečně se vydají až pět kilometrů daleko.

Zdraví, vitalitě a odolnosti včel podle broumovského včelaře prospívá, když sbírají přes dvacet druhů pylu. „Je zvykem, že včela letí tam, kde je pylu nejvíc,“ říká Brádler. „Takže i když vedle lánu řepky kvete ovocný sad, stejně poletí na řepku,“ přiblížil.  Stříkaná řepka dnes včely nezabije, ale určitě je ani neposiluje jako pylová pestrost, navíc chemická rezidua zůstanou v úlu i v pozdějším medu. „Včely, které mají jen jeden druh pylu, nejsou tolik odolné vůči varroáze. Ovšem každý včelař hájí to své. Když má člověk včely u řepky, má hodně medu a má ho rychle, což se jeví jako ekonomicky výhodné. Bude to tedy obhajovat. Ale jak to bývá s věcmi, které jsou honem honem – kvalita není taková a podepíše se to i na včelstvu,“ podotýká včelař. „Vícedruhový med se v úlu shromažďuje pomaleji a věnuje se mu víc včel. Takový med je zdravější a obsahuje víc prospěšných enzymů.“

Co je vlastně lesní med?

Jedno silné včelstvo ze zkušenosti Vladimíra Brádlera vyprodukuje pětadvacet až třicet kilogramů medu za sezonu, ale může to být i padesát. „Loni byla kvůli kolísavému počasí slabší hlavní snůška, ale zase se nám povedl jednodruhový pampeliškový med, který je velmi žádaný. Pampelišky jsou tady u nás silné i proto, že jim nekonkuruje řepka nebo hořčice,“ říká Brádler. Připouští však, že blízkost řepkového pole může výtěžnost z jednoho včelstva dostat až na sedmdesát kilo medu.

Co se jednodruhového medu týče, manželé Brádlerovi experimentují i s tymiánovým, jemuž se připisují zázračné léčivé účinky. Podobné těm, jaké má vysoce ceněný manukový med. Thymol obsažený v silici tymiánu je navíc účinným prostředkem proti kleštíkovi včelímu a ve formě odpařovaného roztoku se používá k léčbě a prevenci u včelstev. Hydrolát z tymiánu od Markéty Brádlerové její manžel přidává i do roztoku cukru, jímž včely před zimou přikrmuje.

První med tedy bývá květový, potom už jde o mix. Vladimír Brádler vysvětluje: „Později už včely sbírají takzvanou medovici. Ta vzniká ze šťávy, kterou z konzumovaných listů hmyz odfiltruje ještě předtím, než je stráví. Včely ji sbírají, a z toho je pak tmavý med, který se chybně označuje jako lesní. Přitom nemusí být z lesa, ale klidně i z lípy. Pokud med přihlašujete do soutěže, musí být označen správně jako ‚medovicový‘. Navzdory rozšířenému názoru, že lesní med je lepší, je naopak hodnotnější med květový. Ale lidé mají radši ten tmavý. I moje sestra, když si od nás bere med, vždycky chce hlavně ‚lesní‘.“ Med Brádlerových získal jako potvrzení kvality opakovaně Zlatou medaili od Výzkumného ústavu včelařského, což je národní včelařská autorita.

Na podporu včelařství půjdou miliony. Bez včel by obchody zůstaly poloprázdné

Jsou sezony slabší a silnější, ale patnáct včelstev dává skoro jistotu, že Brádlerovi každoročně stočí výrazně přes 300 kilo medu. „Hodně používáme čisté plástve, které nesloužily k líhnutí, takže z nich máme nejčistší, panenský med, kterého je o něco méně. Nějaký med také samozřejmě včelkám necháváme, na zimu je pak ještě tradičně zakrmujeme cukrem. Medovicový med na krmení už nepoužíváme, nemáme s ním nejlepší zkušenosti, včelky ho špatně tráví,“ říká Vladimír Brádler.

Užitečné včelky se při dobré péči přitom neodvděčují jen medem. „Máme od nich geniálně léčivý propolis, ale i vosk na svíčky,“ říká Markéta Brádlerová. „Panenský vosk pak přidávám do svých bylinných mastiček. Je pro lidskou kůži přirozený a má hojivý efekt.“

Ekonomie přírody

U včelaření rovněž záleží na místním mikroklimatu, na nadmořské výšce: „Například tady u nás kvůli parametrům vlhkosti a teploty nemeduje lípa, zatímco níže v Broumově už ano. Někde se třeba taky vyplatí zateplit úly – jako právě tady – a jinde to nutné není, jako například někde na jižní Moravě. Obecně se dá říct, že čím lépe to včelkám zařídíte, tím víc jejich energie ušetříte, a ony se vám odvděčí tím, že vám zůstane víc medu. Prostě ekonomie přírody,“ říká Vladimír Brádler, který do své včelí vášně v rámci společného včelařsko-bylinkového projektu investoval během čtyř let už kolem půl milionu.

Kvůli oteplování mizí větší druhy včel. Nejohroženější jsou čmeláci, říká studie

„Původně jsme si mysleli, že to necháme víceméně na přírodě, ale postupně se to rozjelo a nestačili jsme se divit,“ dodává s úsměvem Markéta Brádlerová. Její muž ji doplňuje: „Když problematiku studujete a zjišťujete si informace, nedá vám to. Chcete se dostat na nějakou úroveň, udržet včely zdravé a produktivní. Pak je to ovšem takřka celoroční práce. Ten, kdo se považuje za včelaře, se totiž pro včely snadno může stát jejich škůdcem, když něco vyloženě zanedbá. Nejde tedy jen o peníze, v letní sezoně jste tu každý víkend – od února až do října.“ Oba manželé však ve svých hobby, kterým se intenzivně věnují, vidí i jistou možnost budoucího podnikání, jakousi „pojistku na důchod“, jak říká s trochou nadsázky Brádler.

Vedle růžových a tymiánových záhonů paní Markéty stojí dřevostavba před dokončením, která bude technickým zázemím pro Utajený včelín / Růžovou farmu. V podkroví se budou sušit byliny k dalšímu zpracování, v dolní části bude umístěn medomet k odstřeďování medu z pláství a další včelařské náčiní, také zahradní stroje a nářadí. „Už tím máme zarovnanou chalupu i trutnovský byt, takže jsme technologickou stavbu nutně potřebovali. Během léta už by měla být hotová. Taky se chystáme na své první trhy, ačkoli co se medu týče, na ten míváme už dopředu pořadník a příbuzní a známí nám ho většinou rozeberou pod rukama, takže už není co prodávat,“ směje se Brádler.